Labuť a lovec

Knížku jsem přečetla na posezení a zavírala s pocitem, že za ty peníze to snad ani nestálo. (Dala bych přednost graficky jedoduššímu vydání, kde promlouvá samotné psaní, tahle próza zážitek rozhodně unese.) Jenže pak jsem na ni nějak nemohla přestat myslet. Začala ve mně pracovat. Moje hlava rozvíjela různé příběhové analogie... ale taky se, poeticky řečeno, do studny mé duše spouštěly drobné kamínky dojmů a střípky vidění, přičemž jemně rozviřovaly své okolí a přiměly mě všimnout si blíže mých vlastních záhybů. Nechci prozrazovat zápletku, v knize je překvapivé odhalení, které vrhá nové světlo na vše předešlé, ale současné též próza působí mnohačetnými jemnými vlásečnicemi . Živá, výsostná literatura, která nápadný šat nepotřebuje, ale vlastně jí docela sluší.

Je tomu už tisíc let, co se tento příběh mohl odehrát. Ocitáme se v šumavských kopcích, které ještě nebyly Šumavou. Původní lovci museli začít čelit nově příchozí civilizaci zemědělců a pastevců. Je tu láska, příroda, války, ale i naděje.

To byla nádhera! Jelikož miluji snad vše, co vychází v edici Tvář u Vyšehradu, tak nějak jsem tušila, že by se mi i tato kniha mohla líbit a nespletla jsem se. Moje první setkání s autorem Jiřím Březinou dopadlo prostě na výbornou.

Čeká vás (alespoň pro mě) nezvyklé a originální téma. Málokdy čtu o době mezolitu, popravdě jsem se o ni ani nikdy nezajímala, ale to pro příběh vůbec nevadí, i tak si jeho čtení moc užijete. Už jen díky tomu, jak je krásně napsán, užívala jsem si každou větu, příběh mě od začátku pohltil. Krátké věty jen umocňují jakousi naléhavost. Nesmím zapomenout zmínit nádherné ilustrace, které příběh krásně doplňují.

Tím, že je to útlá knížka, jsem si myslela, že ji budu mít za chvilku přečtenou, ale nakonec jsem s ní strávila delší dobu a bylo to jen dobře. Vychutnejte si ji a prožijte celý příběh společně s lovcem a labutí.

Příběh je to krásný i bolavý a mě si naprosto získal. Důkazem bylo i to, že jsem na něj ještě dlouho po dočtení musela myslet, a to je u mě známka toho, jak moc mě kniha zasáhla.

Musím uznat, že tato kniha mě lákala již svým samotným designem obalu.
Tato malá knížka, tak akorát do kapsy, však v sobě skrývá mnoho.
Samotný děj se odehrává v období mezolitických lovců na našem území. V každé straně lze poznat vášeň k autora k této kultuře, jde poznat že si udělal svůj průzkum a sebou nabyté informace se pokusil sdělit čtenářům svým příběhem.
Samotný styl psaní (použití jednoduchých krátkých vět) odkazuje na surovost té doby. Ukazuje jak na jejich společnost, chod domácnosti, strach z odlišnosti, tak i na nepokoje mezi kmeny... A taky a to především na neobyčejný příběh mezi jedním mužem a jednou ulovenou Labutí - jednou ženou, která byla vyňatá ze svého života. Příběh pomalu eskaluje a ke konci vysvětluje i minulost Labutě, která je protínaná přítomností Lovce.