Slečna Austenová vyšetřuje: Nešťastná kloboučnice

Jakmile se v knižním světě mihne jméno Jane Austenová, získá si moji pozornost. Nejinak tomu bylo i v případě tohoto románu.
U autorky je znát, že si nastudovala "austenovskou dobu", díky dobovým reáliím i stylu, jímž je román napsán, vzbuzuje dojem poctivosti a "starého čtení".
S Jane Austenovou se tu setkáváme s jako mladou ženou, v životní fázi, o které se toho mnoho namluvilo i napsalo - v době, kdy byla zamilovaná do Toma Lefroye. Pokud jste znalí jejího života, snadno se zorientujete v postavách, pokud ne, můžete se dozvědět o jejích rodičích a sourozencích, zkrátka o rodinných poměrech, ve kterých vyrostla a žila, a po četbě si je třeba ověřit a zjistit, "jak to bylo doopravdy". To je jeden z praktických "dopadů" četby pojednávající o skutečných osobách nebo událostech. Přivedou nás k další literatuře a zdrojům, k rozšíření našich znalostí a povědomí o lidech a světě kolem.
Jessica Bullová z Jane Austenové navíc vytvořila detektiva-amatéra, což není scestná představa, vhled do lidí měla dostatečný. Během zásnubního večírku dojde k vraždě, z níž je obviněn Janin bratr Georgy. Aby bratra zprostila obvinění, pustí se do vlastního pátraní probíhající v klidném tempu, jaké známe z britských detektivek a jaké souzní s příběhem, k němuž by se rychlost a akčnost hodily asi jako croissant k čaji s mlékem. Důležité je, jak se kdo chová a co říká, nebo spíš zamlčuje.
Konečné rozuzlení nemusí být nepřekvapivé. Otázkou je, nakolik to může čtenáři vadit. Může být buď potěšen z vlastních dedukčních schopností, anebo litovat, že příběh nebyl zapletenější. Nicméně detektivní linie je jednou z mnoha, román toho nabízí víc, než je vražda a odhalení pachatele. A nabízí to dobře.
Zbývá jen poslední věc - kdy vyjde pokračování...