Sharko

Sharko je už osmý díl série a já nadšeně oznamuji, že i když je to opět nervydrásající čtení, jsem naprosto spokojená. Vždycky jsem tvrdila, že první díl série (Krvavý anděl) je nejbrutálnější, že pak autor lehce ubral... ok, tak teď to beru zpět. Tenhle díl prostě je brutální, krvavý, lehce (možná trochu víc než lehce...) nechutný a připadám si maličko divně, když říkám, že jsem si to čtení užila. Jenže je to tak a prostě je to boží.

Franck Thilliez se u každého dílu ponoří do nějakého tématu, a tomu pak celou knihu věnuje. Rozpitvá to téma na kousíčky a vysvětlí to takovým způsobem, že i laik pochopí, cože se to vlastně stalo. U tohoto dílu je to téma krev (to je pochopitelné už z přečtení anotace) a já jsem opět jen nevěřícně koukala, co všechno je vlastně možné. Ono to totiž není nic, co by vlastně reálně nemohlo stát... Inu věřte mi, že pokud se do tohodle čtení pustíte, bude vám krev tuhnout v žilách.

Hlavní postavy téhle série – Sharko a Henebellová – nemají na růžích ustláno, ale já se pokaždé těším na nový díl. Ne proto, že je to krvavé, ale protože mě vyloženě fascinuje práce autora, který si očividně dělá velmi pečlivé rešerše a pak teprve píše.

Opět upozorňuju, že to NENÍ čtení pro každého. I když tématem je to kniha (i celá série, kdy je každý díl o něčem jiném) excelentní, dobře si rozmyslete, jestli se na tohle brutální dobrodružství cítíte. Bylo by totiž škoda ji hanět jen proto, že někomu přijde prvních pár stran zvrácených...