Imaginace a tvorba

V noci na 7. dubna roku 1958 se shodou několika příznivých okolností uvádí do zvláštního transu. Píše zcela automaticky devět stran textu, v němž se prosazuje nová syntax, podivné neologismy, groteskní deformace gramatických pravidel a zvláštní ostinátní rytmus. Ve třech následujících nocích pokračuje v psaní dalších asi padesáti stran.
Od té doby se intenzivně věnuje tomuto způsobu automatických záznamů, učí se prohlubovat trans a píše mnoho stran rytmizované poezie v próze se složitou strukturou vnitřních rýmů a asonancí.
Jako básník a experimentátor v jedné osobě si postupně ověřuje poznatek, že určitá specifická struktura ontologických obsahů je vyjádřitelná pouze na úrovni alineárního sdělení, jež nemůže být v celé své složitosti dílem logické, racionální úvahy a jazykového konsensu, nýbrž pouze nevypočitatelným produktem nevědomých psychických mechanismů.
Jakýmsi shrnutím a teoretickou reflexí Nápravníkových dosavadních průniků do říše imaginace se stává studie Imaginace a tvorba (1976).