Román inspirovaný osudem vily Lídy Baarové je nesmírně křehký. Poválečnou dobou, politickými okolnostmi a nelehkým osudem obyvatel hanspaulské vily přezdívané koráb či parník. Zároveň je nesmírně silný díky lidem, o kterých vypráví. Zdánlivě obyčejných, tápajících, zkoušených ranami osudu, avšak nezlomných.
V období patnácti let, od roku 1945 do roku 1960 se na pozadí poválečných událostí a nástupu komunismu odehrává příběh vily, která je současně domovem i vězením všem svým obyvatelům. Šťastné chvíle, přání zastavit čas tady a teď, jsou za pár šťastných let fuč. Osud přináší jednu ránu za druhou. Smutek se zde přelévá do beznaděje, nevětrá se tu, aby ven nedoléhaly nekonečné hádky jeho obyvatel. A tak dům křičí za ně. Pukliny ve zdech, rozklížené podlahy, vrzající panty, zatékání do místností v posledním patře. Navenek neuvěřitelný architektonický počin, uvnitř však horší, než tisíc let starý hrad.
Příběh Lídy Baarové je tu okrajová záležitost. I když, je vůbec možné někoho, kdo zářil tak jako Lída, přehlédnout? Extrovertní, ctižádostivá Lída je pro introvertní a psychicky křehkou mladší sestru Zorku vzorem i prokletím. Zorka nese tíhu celé rodiny, truchlí po mamince, jenž zemřela při výslechu, po své oblíbené práci, po sestře, i po tom, kým sama byla. Koho by nezlomilo tolik neštěstí?
Hlavní roli v románu „hraje“ Evelína, sestřenice slavných hereček Lídy a Zorky Babkových. Dívky spolu v dětství vyrůstaly a trávily spolu spoustu času. Sepisovaly si úkoly, které když splní, dojdou v životě naplnění. Jenže člověk míní a život mění. Osud Lídy a Zorky i jejich rodičů je bolestný, veřejnosti známý, ale pořád je tu ještě Evelína. Nenápadná, toužící po svobodě, po lásce, po rodině… Cestu má však vydlážděnou spoustou ran osudu a těžkostí. Muži, kteří jí vstoupí do života, nejsou černobílí…, odhaluje také, kolik podob může mít láska a co je opravdovým smyslem života člověka.
Román vychází ze skutečných událostí příbuzných autorčiny maminky. Snad proto je v něm tolik melancholie, ale i odvahy čelit nepřízni osudu a nikdy se nevzdat. Kohout na obálce nese poselství, které se v knize dozvíte. K přečtení doporučuji, kniha se mi moc líbila.
Román inspirovaný osudem vily Lídy Baarové je nesmírně křehký. Poválečnou dobou, politickými okolnostmi a nelehkým osudem obyvatel hanspaulské vily přezdívané koráb či parník. Zároveň je nesmírně silný díky lidem, o kterých vypráví. Zdánlivě obyčejných, tápajících, zkoušených ranami osudu, avšak nezlomných.
V období patnácti let, od roku 1945 do
...
