Tři mušketýři II

Jeden za všechny, všichni za jednoho. A za vším hledejte jednu proradnou ženu!

Úskok kardinálovi nevyšel a d’Artagnan přispěchal od La Manche s pohřešovanými přívěsky včas, aby napravil královnino faux pas. Srdce jeho milé Constance proto jihne vřelými city a co nevidět bude střiženo i na kapitánský kabátec, po němž mladík tolik prahne. Leč ouha! Než si ho oblékne, musí s přáteli mušketýry vytáhnout do další mise a bolestně v ní dospět, poněvadž smetánka kolem Ludvíka XIII. zrovna pronásleduje hugenoty. Archivní anjouské během souboje o baštu jinověrců v La Rochelle je sice pro naši čtveřici stylová snídaně, ale jen aby nepodcenili šedou eminenci Richelieua! Natož pomstychtivost hraběnky de Winter, vyslanou do zázemí nepřítele coby prvotřídní agentku. Intrikánka, o níž hrabě de la Fère čili Athos ví své, už připlula do Anglie s povolením vraždit pro francouzské blaho. Ve snaze zneškodnit Buckinghama neváhá zneužít své vnady i věrouku, církvi údajně tak svatou. Koneckonců – věřit lze beztak jedině v čistou lásku, byť i to je loterie, kde na vítěze může čekat krutá prémie…

Druhá polovina Dumasova velkolepého románu líčí urputné války v zájmu víry a jejích potentátů. Ovšem pozor: kdo s čím zachází, s tím taky schází!

„Kordy řinčí, hlavy padají, ale v prolukách mezi souboji na život a na smrt se díky rozšafnému vypravěči dozvíme to nejpodstatnější: jakými kličkami doba prosazovala svou vůli.“ – The New York Times

„Připusťme si už, že ve staletých francouzsko-anglických půtkách netřeba Francii šanovat jako neviňátko. Má na nich podíl vpravdě lví. Případ Buckingham nám pan Dumas svými prozaickými prostředky popsal nejen výmluvně, ale též s notným pobavením.“ – Le Figaro, 1846

„Za vším hledej ženu!“ – Alexandre Dumas st.

„Ačkoli dnes převládá názor, že knihy ze seznamu povinné četby jsou nudné, u Tří mušketýrů to rozhodně neplatí. Tahle kniha má všechny ingredience slibující mimořádný čtenářský zážitek.“ – kritiky.cz