Tichá noc Hercula Poirota

‚Když už to tam je‘, proč to nevzít v potaz?

Ačkoliv původně chtěl Hercule Poirot strávit Vánoce jen po boku svého mladého přítele Edwarda Catchpoola ve Whiteheaven Mansion, po nekalém vpádu inspektorovy matky se všichni tři vydávají do vesničky v Norfolku. Důvodem je vražda dobrosrdečného Stanleyho Nivena na šestém oddělení soukromé nemocnice svatého Walstana, kam má hned v lednu 1932 jako pacient nastoupit i vážně nemocný majitel Frellingsloe House Arnold Laurier. V jeho domě odsouzeném ke zkáze panují napjaté vztahy – a nejlepší náladu má, navzdory svému stavu, právě hostitel. Jeho vystresovaná žena Vivienne se z nějakého důvodu obává, že další obětí na vrahově seznamu bude určitě její manžel. Slavný detektiv, jenž ještě nikdy neselhal, začíná vyslýchat potenciální svědky onoho tři měsíce starého zločinu, když vtom sám kolabuje…

Nový vánoční příběh s oblíbeným propagátorem šedých buněk mozkových!

„Klasická Christie… [Hannah] zachycuje podstatu originálu, aniž by vznikla otrocká napodobenina… Milovníky příběhů Agathy Christie rozhodně potěší.“ – The Washington Post

„Hannah vynikajícím způsobem popisuje Poirotovu nepředvídatelnou brilantnost, a to bez přehánění, a z Catchpoola dělá jeho plnohodnotného pomocníka s psychologickou hloubkou. Fanoušci záhad zlatého věku budou hladoví po dalších pokračováních!“ – The Publishers Weekly

„Ne, ne. Líčení z druhé ruky vám o člověku skoro nic neřekne. To vypovídá jen o názorech a přesvědčeních toho, kdo vypráví.“ „C’est vrai,“ souhlasil Poirot. – ukázka z textu

Ten pacient, pan Hlavuzranil, prohlásil rozčileně: „Syn člověka nemá, kde by hlavu zranil.“ Vivienne říká, že přitom pořád koukal na postel – na nemocniční postel v mém pokoji. – ukázka z textu
br> Zasmál se. „Pas du tout. Madame Catchpoolovou jsem nesmírně rád poznal. Pro vás se taková matka výborně hodí, mon ami – nepochybuji o tom, že přesně takovou potřebujete.“ – ukázka z textu