Ovoce opilého stromu

Ovoce opilého stromu je čtivý a poutavý román, který se odehrává v Kolumbii za dob Pabla Escobara a nabízí čtenáři dva naprosto odlišné vypravěčské pohledy. Příběh, který začíná vyprávěním už vyspělejší Chuly se vrátí v čase zpět a čtenář se tak může těšit na úsměvnější vyprávění z dětského pohledu. Jenže ten úsměv časem opadne a nastupují obavy, jak některé postavy příběhu vlastně dopadnou.

Příběh mě naprosto uchvátil, a i když není jednoduchý, je napsaný s lehkostí a já jej nedokázala odložit a hltala jsem každou stránku. Není třeba mít obavy z toho, že jednou z vypravěček je malá holka, protože díky dětské nevinnosti pak čtenář aspoň na chvíli unikne do sladkého nevědomí.
Jakmile se ke „slovu“ dostane Petrona, začne lehce „přituhovat“. Ona nemá žádné výhody a má před sebou, jakožto žena, jeden jediný úděl. Umět se postarat o rodinu, ve smyslu vařit, prát, starat se o děti. A když jde Petrona pracovat, její úlohu doma přebírá mladší sestra, která je ve věku Chuly.

Autorka napsala příběh, který je sice smyšlený, ale je inspirovaný její minulostí. Mne naprosto drtily rozdíly. A nemyslím pouze rozdíly mezi chudými a bohatými, které jsou vyloženě hmatatelné, ale i to „nastavení“ ženského a mužského světa. A i když je mi jasné, že to není vyprávění, které po dočtení pustíte z hlavy (nepustíte, prostě to nejde), nebo kdy budete mít pocit že všechno je „oukej“ (no není), rozhodně Vám tenhle příběh mohu jen doporučit. Občas se usmějete, občas vám bude smutno, sem tam to bude i bolet. Ale za přečtení to vážně stojí.