Strážkyně květin

Strážkyně květin je velice zdařilá a přínosná kniha o hmyzu. Pozornosti se tu dostává nejen nepostradatelným opylovačům, ale i dalším důležitým druhům této třídy členovců.

Celý příběh se točí kolem jisté hmyzí slečny Pepiny, která nemá tušení, kým je. Jak se dá předpokládat, je z toho velmi nešťastná. Ani její vzpomínky na minulost jí příliš nepomáhají v určení toho, ke kterému druhu vlastně patří. Postupně se setkává s různým hmyzem, např. mouchou, komárem, slunéčkem, čmelákem atd., který se jí snaží v jejím pátrání po vlastní totožnosti pomoci. Díky tomu se Pepina i my, čtenáři, dovídáme podstatné informace o životě a znacích jednotlivých druhů hmyzí říše.

Za sebe říkám, že by takovéto knihy měly být povinností každého čtenáře, poněvadž hmyz a zvláště opylovači nemají kvůli nám vůbec jednoduchý život. A jak jinak se postarat o to, aby tu tito důležití tvorové byli i nadále, než že budeme každého s nimi seznamovat a také s tím, co potřebují k životu?

Příběh byl zajímavý, poutavý a nenáročný. Věřím, že i malé děti by si z něj mohly spoustu zapamatovat a získat tak lehkou představu o tom, že včely nejsou jediným hmyzem, který opylováním udržuje život na celé naší planetě.
No a ilustrace? Naprosto úžasné! To, jak dokonale se Agátě Vodičkové podařilo jednotlivé hmyzí druhy zachytit, bylo něco neskutečného! Klidně by se její tvorba dala použít i do nějaké encyklopedie. Tleskám a smekám před jejím umem!

Jediná muška, která mi kazila celkový dojem, bylo vyjadřování čmeláka. Slova jako: "sorry", "story" nebo "čao bejby" tu působila jako pěst na oko. Chápu, že se autorka chtěla přiblížit mladší generaci, která se dnes takto běžně vyjadřuje, ale do této "naučné" knihy se to absolutně nehodilo.

Jinak ale Strážkyni květin vřele doporučuji. V dětech i dospělých může vyvolat větší zájem o přírodu a živočichy a také touhu je chránit a pomáhat jim.