"... Jsou tu i další jako já, který vzpomínaj na Andyho. Jsme rádi, že je pryč, ale zároveň jsme z toho trochu smutný. Některý ptáci nejsou předurčený k pobytu v kleci, nic víc. Jejich peří je příliš pestrý a jejich písně příliš krásný a divoký. A tak je buď pustíte, nebo vám uletěj, když otevřete klec a chcete je nakrmit. A tak ta svobodomyslná část vaší osobnosti, která věděla od začátku, že je nesprávný je věznit, zajásá, ale váš příbytek bude po jejich odletu šedej a prázdnej..."
Stephena Kinga jsem nikdy moc nemusela (vlastně žádného autora, který prostřednictvím své tvorby pouští do světa hrůzy, strach, úzkostné pocity, znechucení atd.), tudíž jsem se o jeho tvorbu nezajímala. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem před lety zhlédla naprosto úžasný snímek Vykoupení z věznice Shawshank a zjistila, že právě King napsal jeho předlohu.
Asi nemá smysl popisovat, o čem tento příběh pojednává, když je jeho zfilmovaná verze profláklá stejně (ne-li více) jako Cameronův Titanic. Za sebe říkám, že mám film raději než knihu, což není tak častý jev, když uvážím, kolikrát jsem ve svém okolí i ve virtuálním světě zaznamenala: "kniha byla lepší" nebo "nesuď knihu podle filmu". Nemluvě o tom, že i mně samotné se v drtivé většině případů víc líbí knihy než následný výtvor lidí z filmového štábu.
A proč mám film tolik ráda? Především díky skvělému obsazení a perfektním hereckým výkonům. Když jsem knihu četla, v duchu jsem "viděla/slyšela" Freemana a Robbinse. Věřím, že pokud se tento počin někdy dočká dalšího zfilmování, netrumfne verzi z roku 1994.
Mimo to se film víc zaměřuje na to podstatné - vývoj osobnosti postav, jejich postojů a názorů v průběhu let, pád a obnovu lidské důstojnosti, ztrátu či znovunalezení naděje, sílu přátelství atd.
Kniha bohužel místy zabíhala do méně záživných věcí, jako např. kolik ředitelů či bachařů se v Shawhanku vystřídalo, jaké události předcházely tamtomu a onomu... ano, samozřejmě i toto dokreslovalo celý Redův příběh, ale poněvadž se jednalo o 128stránkovou novelu, zbytečně to zabíralo místo tomu skutečně důležitému.
Co se týče stylu psaní - četlo se to velmi dobře, za což vděčíme i skvostnému překladu. Vyvolával ve mně dojem, že opravdu čtu paměti trochu jednoduššího leč životem zkoušeného člověka, co naprosto autenticky vypráví svůj životní příběh.
Rovněž oceňuji, že jsme dostali hlubší a detailnější pohled na charaktery hlavních postav. Obzvlášť v případě Andyho se vyjasnily věci, které se zcela nedaly převést na filmové plátno.
Také je třeba počítat s realistickými popisy pobytu ve vězení. Některé pasáže nebyly vůbec příjemné (viz interakce se Sestřičkami). Na druhou stranu to působilo o to víc uvěřitelněji.
Pokud vás tedy film i tato kniha prozatím míjely a výhledově jim chcete dát šanci, mějte na paměti, že obsahují náročná témata jako jsou: šikana, znásilňování, bití, vydírání, ponižování atd.
Ač tedy snímek i knihu považuji za velice kvalitní a hodnotná díla, která mohou divákům/čtenářům předat spoustu podnětů k přemýšlení (a v něčem třeba i otevřou oči), chci být velmi opatrná s doporučováním. Sáhněte po nich, jen pokud se na to cítíte.
"... Doufám, že svého přítele uvidím a potřesu mu rukou.
Doufám, že Pacifik je tak modrej, jako bejval v mejch snech.
Doufám..."
