Anna se musí ze dne na den stát hospodářkou se vším všudy. Je totiž válka a její František je odvelen do armády. Sama se tak musí snažit udržet hospodářství v chodu. Přitom čelí osamění, ale hlavně zlobě a závisti ostatních lidí. Oporou jsou jí děti, ale hlavně pak dopisy od Františka s nadějí, že brzy válka skončí a bude všechno zase jako dřív.
Tato kniha je dalším důkazem toho, že knihy Jany Poncarové jsou dechberoucí. Miluji to, jaké příběhy si vybírá, a hlavně pak to, jak je umí napsat. Navíc díky tomu, že jsou příběhy inspirovány skutečnými událostmi jsou tak uvěřitelné, že máte pocit, že čtete o někom vám blízkém.
Od prvních řádků mnou prostoupily emoce, s Annou jsem prožívala její nelehký život, fandila jsem ji a nejraději bych ji šla pomoci. Jak u mě bývá zvykem, u knihy jsem si i pobrečela, tentokrát skoro celou dobu, od začátku až do konce.
Příběh je skvěle vystavěn, jsou tu dvě časové roviny, které čtenáře udržují v napětí. Kolikrát jsem se bála číst dál, protože jsem se děsila toho, co se ještě může stát.
Úžasná kniha, ve které se dočtete něco o naší historii, ale hlavně pak dostanete příběh, který vás chytne za srdce.
Anna se musí ze dne na den stát hospodářkou se vším všudy. Je totiž válka a její František je odvelen do armády. Sama se tak musí snažit udržet hospodářství v chodu. Přitom čelí osamění, ale hlavně zlobě a závisti ostatních lidí. Oporou jsou jí děti, ale hlavně pak dopisy od Františka s nadějí, že brzy válka skončí a bude všechno zase jako dřív.
...