Ve vlaku

Kdysi velmi úspěšný autor milostných románů Eduard a terapeutka Catrin se náhodou potkávají ve vlaku z Vídně do Mnichova. Eduard je uzavřený do sebe, nechce se s nikým bavit a celou cestu by nejraději strávil o samotě. Jenže Catrin je jeho pravým opakem. Je zvídavá, neodbytná a nebojí se pokládat otázky. Nejdřív se zajímá o jeho knihy, postupně ale sklouznou i k mnohem osobnějším tématům. A z obyčejné cesty vlakem se stává několikahodinový rozhovor dvou lidí, kteří se nikdy předtím neviděli.

Na téhle knize se mi líbilo hlavně to, jak je pojatá. Nečekejte klasický román plný děje a zvratů. Ano, nějaký příběh se tu odehrává, ale vlastně je až na druhé koleji. Hlavní roli hraje samotný rozhovor. Během jediné cesty vlakem sledujeme, jak se z počáteční neochoty ke konverzaci postupně stává otevřený dialog dvou inteligentních lidí, kteří si začnou důvěřovat víc, než by sami čekali.

Právě jejich rozhovory mě velmi bavily. Oba mají na život svůj pohled, přemýšlí nad věcmi do hloubky a často otevírají témata, která člověka nutí se na chvíli zastavit a zamyslet. Nebyla to kniha, kterou bych hltala kvůli tomu, že potřebuji vědět, co bude dál. Spíš jsem si užívala jednotlivé dialogy a myšlenky, které ve mně zůstávaly ještě dlouho po dočtení kapitoly.

Eduard i Catrin jsou velmi zajímavé postavy. Každý je úplně jiný, přesto mezi nimi vznikne zvláštní pouto. Nevím, jestli jsem si je úplně zamilovala, ale rozhodně ve mně vzbuzovali respekt a zvědavost. Bavilo mě postupně odkrývat jejich minulost a sledovat, jak opatrně dávají jeden druhému nahlédnout do svého života. Zároveň ale oba některé věci pečlivě skrývají, takže si až do konce uchovávají určité tajemství.

Styl autora mi seděl. Píše klidně, přirozeně a bez zbytečné okázalosti. Celá kniha působí komorně a intimně, jako byste seděli ve stejném kupé a ten rozhovor jen tiše poslouchali.

Ve vlaku určitě není kniha pro každého. Pokud čekáte napínavý děj nebo velké zvraty, možná budete zklamaní. Jestli ale máte rádi knihy, které stojí hlavně na dialozích, chytrých myšlenkách a nutí vás přemýšlet o životě i o sobě samých, pak by vás mohla oslovit. Mně se četla moc dobře a odnáším si z ní hlavně spoustu podnětů k zamyšlení. Děkuji nakladatelství Host za zaslání knihy k recenzi.

Může vzniknout dobrá kniha jen z toho, že si dva lidé ve vlaku z Vídně do Mnichova povídají? U většiny autorů by to byl sotva nosný nápad. U zkušeného spisovatele to ale může stačit. Daniel Glattauer už několikrát ukázal, že dialog je jeho přirozené teritorium. Otázkou tedy není, zda to zvládne řemeslně, ale zda i tentokrát dokáže z minima vytěžit maximum.

Je to dvacet let, co český knižní svět zasáhl román Dobrý proti severáku. Jednoduchý nápad, chytrá forma a silný čtenářský ohlas. Glattauer si jím vydobyl pověst autora, který umí psát o vztazích lehce, s nadhledem a bez zbytečné tíhy. Ve vlaku k tomuto obrazu přirozeně odkazuje, aniž by se ho snažil překonat nebo zásadně rozšířit.

Novela, kterou v češtině vydalo nakladatelství Host v překladu Viktorie Hanišové, stojí na zcela minimalistickém základu. Stárnoucí spisovatel v tvůrčí kriz Eduard Brünhoferi, cesta vlakem, nečekaná spolucestující – terapeutka Catrin Meyrová. Zpočátku se může zdát, že autor volí až příliš bezpečnou cestu. Dialogy jsou civilní, tempo klidné, situace zdánlivě obyčejná. Právě v této uměřenosti se ale ukazuje Glattauerova zkušenost.

Rozhovor se postupně mění v psychologickou hru. Catrin klade otázky, tlačí, systematicky rozkrývá Eduardovy postoje k lásce, nevěře, stárnutí i alkoholu. Eduard odpovídá, uhýbá, racionalizuje a čtenář sleduje nejen jejich čím dál tím ostřejší výměnu názorů, ale také jeho vnitřní monolog. Pointu příběhu lze odhadnout poměrně brzy, což ale nepůsobí rušivě. Glattauer se tentokrát nesnaží šokovat, spíš pečlivě vede čtenáře k cíli, který dává smysl.

Ve vlaku není kniha, která by chtěla otřásat nebo znejišťovat. Je to komorní text, založený na přesném dialogu, jemném humoru a schopnosti vystihnout drobné lidské slabosti. Nejde o autorův vrchol, ale o suverénní, vyzrálé dílo, které ví, čím chce být. Pokud by měla být tato novela jeho poslední, působila by jako klidná a důstojná tečka. Nenápadná, ale čtenářsky velmi příjemná.