Aby vzpomínky nevybledly jako číslo na mém předloktí: Skutečný příběh o holocaustu, přežití a jednom slibu, který přetrvá věky

Skutečný příběh pana Albrechta. Dnes mu je 98 let, a i když číslo na jeho předloktí vybledlo, vzpomínky má stále jasné. Bude nám vyprávět o svém mládí, o holocaustu i o emigraci do USA. Někteří přišli ve válce o vše, Albrechtovi alespoň zůstala sestra Friedel, se kterou si slíbili, že na sebe budou dávat pozor po zbytek života.

Takovéto knihy jsou vážně důležité. Připomínají nám, jaké hrůzy se v naší minulosti staly a že bychom na ně neměly zapomínat. A hlavně pak nedopustit, aby se někdy opakovaly.

V knize se střídají různé časové roviny. Čteme o současnosti, o mládí pana Albrechta i o době, kdy žil v USA. Ale vše je tu dobře promyšleno a poskládáno a čtenář se tak ve čtení neztrácí. Naopak, kniha je vážně dobře napsaná, což nebývá u takovýchto knih pravidlem.

Je neskutečné, čím si prošel a hlavně, že veškerou tu zlobu a hrůzu ustál a mohl dál žít. Při čtení mi mnohdy běhal mráz po zádech. Je tu krásně ukázáno silné rodinné pouto, bratrská láska i rozporuplné pocity k rodné vlasti.

I když jsem podobných knih už pár přečetla, nikdy mě to zlo nepřestane udivovat a děsit. Silná a důležitá kniha.