Můry

Kryštof a Ida, dva sourozenci, kteří se ocitnou sami, bez matky. Musí udržet zdání normálnosti, aby na to nikdo nepřišel. Čím déle to trvá, tím více je to složitější. Budou se snažit, stejně jako můry, dostat se za každou cenu za světlem.

Rodina, tajemství, dospívání, minulost…. To vše najdete v této knize, ale nebojte, dostanete toho mnohem víc.

Mám moc ráda knihy Evy Střihavkové. Přečetla jsem je všechny. Všechny mě dokázaly něčím překvapit, Můry asi nejvíc (i když Gusta je jen jedna).

Hned od prvních řádků jsem se do knihy začetla, ponořila, najednou jsem byla v půlce, ani nevím jak, a pak už jsem knihu nemohla dát z rukou, dokud jsem ji nepřečetla celou. Po dočtení jsem chtěla víc! Chtěla jsem zůstat s Kryštofem a Idou, chtěla jsem víc z jejich příběhu. Vůbec jsem nemohla knihu odložit a nejradši bych si ji přečetla znovu od začátku.

Autorka nechává čtenáře v napětí, neustále jsem přemýšlela, co se vlastně mohlo stát. Měla jsem různé teorie, ale neuhádla jsem to. O to víc jsem byla na konci překvapena.

Ač je knížka o vážných věcech, je psána s lehkostí. Baví mě, když je příběh vyprávěn dětskýma očima. Dokáže mě tak více zasáhnout, více ho prožívám. Ta nevinnost v kontrastu s krutým světem byla dokonalá.

Tuhle knížku si vážně přečtěte, je skvělá!