Kit už roky pracuje jako uklízečka a její nejoblíbenější činností je slídění v domech svých klientů. Jednoho dne se ale ocitne v domě, kde si uvědomí, že jeho majitele velmi dobře zná. Jsou totiž spojeni s nejhorším traumatickým zážitkem jejího života. Přesto si nemůže pomoct a ve slídění pokračuje i tady. Navíc si na doporučení své psycholožky vede o svém malém „koníčku“ deník. Bývalý závodní lyžař Jon a jeho těhotná manželka se mezitím přistěhují do města, aby Jon začal vést nový luxusní rezort Daisina otce. A do svého domu si najmou uklízečku…
Příběh mě opravdu hodně bavil. Přišel mi netradiční, plný napětí a nečekaných zvratů. Je tu několik dějových linek, střídají se postavy, z jejichž pohledu příběh sledujeme, a do toho vstupují zápisky z deníku. To všechno dělá děj živý, rozvinutý a hlavně vás pořád nutí přemýšlet, co je vlastně pravda. Přitom ale není problém všechno sledovat. Jednotlivé části jsou přehledné a dobře na sebe navazují, což určitě pomohlo tomu, že jsem se do příběhu začetla hned od prvních stránek.
Kit mě jako hlavní postava bavila hodně a podle mě byla psychologicky skvěle vypracovaná. Celý život se snaží nějakým způsobem vyrovnat s traumatem, které ji poznamenalo. Někdy se jí to daří lépe, někdy hůř, ale všechno, co prožila a jak se s tím snažila vypořádat, ji postupně formovalo do podoby, ve které ji v knize poznáváme. Ne vždycky jsem samozřejmě souhlasila s tím, co dělala, a její slídění bylo občas opravdu za hranou, ale právě díky tomu byla zajímavá a rozhodně ne černobílá.
Moc mě bavila také Daisy. Od prvních okamžiků působí jako někdo, koho byste klidně chtěli za kamarádku. Jenže postupně se o ní dozvídáme další a další věci a náš pohled na ni se mění. Moje emoce vůči ní prošly během čtení několika fázemi a chvílemi jsem vlastně vůbec nevěděla, co si o ní mám myslet. A přesně tohle mám u thrillerů ráda.
Líbilo se mi také, že kniha nestojí jen na jednom tajemství. Je tu napětí, minulost jednotlivých postav, jejich vztahy, ale také detektivní vyšetřování, které celý příběh dobře posouvá a je vlastně takovým bodem nula, od kterého se všechno začíná postupně rozplétat. Tahle vícevrstevnost mě bavila, protože jsem měla pořád co sledovat a nad čím přemýšlet.
Kniha se mi četla opravdu dobře. Nebyla náročná na orientaci v ději, zato byla docela náročná na odhalení pravdy. 😄 Během čtení jsem si vytvořila několik teorií a s radostí přiznávám, že ani jedna nebyla správná. Až někdy během posledních padesáti stran jsem začala tušit, jak by všechno mohlo být, ale ani tehdy jsem si nebyla úplně jistá.
Za mě tedy velmi povedený thriller. Čtivý, napínavý, psychologický, s dobře napsanými postavami a hlavně příběhem, u kterého jsem až téměř do konce nevěděla, komu a čemu vlastně můžu věřit. A přesně tohle od podobných knih očekávám. Pokud máte rádi thrillery, ve kterých si postupně skládáte jednotlivé střípky a snažíte se přijít na pravdu dřív než samotné postavy, Deník uklízečky určitě doporučuji.
