Naháčci

Nová kniha Doroty Ambrožové je přesně taková, jakou jsem si ji představovala. Otevřená, upřímná a možná pro někoho i šokující.

Jaké to je, mít dvě malé děti, poslouchat věčné stížnosti souseda a zároveň myslet jen na to, jak potřebujete spát? O tom se dočtete v knize Naháčci a dostanete toho mnohem víc.

Už to budou skoro dva roky, co jsem si přečetla autorčinu prvotinu Poslední léto. To je kniha, ze které jsem byla naprosto nadšená. Sedla mi obsahově i stylem a já věděla, že od autorky si přečtu vše, co napíše. Konečně jsem se dočkala a jsem opět velmi spokojená.

Naháčci jsou autofikční knihou a díky tomu jsou z ní cítit emoce. Mateřství je tu ukázáno bez příkras. Jsou tu chvíle, které vás nadchnou, ale mnohdy přijdou momenty, které vás srazí na kolena. A ne vždy je snadné to ustát. Autorka nás pustí do své hlavy a my tak sledujeme její myšlenky a chápeme, proč se cítí tak, jak se cítí. Při čtení jsem si nejednou vzpomněla na vlastní mateřskou, co jsem prožívala, co mě trápilo a jak se na to dívám dnes.

Tato kniha je i o rodině a o víře, o sebevědomí, i když spíše o tom, když právě sebevědomí chybí. Ale to, co se v knize řeší nejvíc je insomnie. Neboli nespavost. Je to nepředstavitelná nemoc. Jak člověk může fungovat, když nemůže spát? Jaké jsou možnosti léčby, a co když nezabírá… Při čtení máte pocit, že také nespíte a cítíte jen neskutečnou únavu.

Ač je kniha hodně útlá, je v ní toho spousta nad čím budete přemýšlet. A po dočtení mám pocit, že by ani neměla být delší, je v ní řečeno vše.

Poslouchala jsem audiozpracování pro Český rozhlas a interpretace se mi moc líbila. Obsahově jde o velmi osobní výpověď autorky o náročném mateřství, do kterého se promítá i její boj s insomnií. Oceňuji především syrovost, upřímnost a věcnost, s jakou o svých pocitech a zkušenostech píše. Nesnaží se nic přikrášlovat ani moralizovat, což je sympatické. Přesto jsem od knížky čekala asi trochu víc. Ve výsledku na mě působila spíš jako intimní deník než jako novela. Chápu, že pro autorku mohlo mít samotné psaní velký význam a věřím, že některým čtenářkám (či čtenářům), kteří prožívají něco podobného, může kniha nabídnout pocit porozumění a sdílené zkušenosti. Mně ale nepřinesla žádný nový pohled ani hlubší přesah a po dočtení ve mně nezůstalo vlastně nic. Za mě jde o upřímnou osobní zpověď, ale jako celek mě příliš neoslovila, takže ji nemůžu úplně doporučit.