František Pavlů - Dvě formy / Two Forms

Obsáhlá monografie sochaře Františka Pavlů vycházející u příležitosti stejnojmenné výstavy v Museu Kampa pořádané v roce 2026.

Jelikož k tvorbě a životu Františka Pavlů bylo doposud vydáno jen několik menších katalogů, Museum Kampa připravilo umělcovu monografii. Kniha v co možná nejširším záběru mapuje Pavlů tvůrčí cestu od sochařských děl, medailí a realizací ve veřejném prostoru, přes práce na papíře až po strukturální malbu. Svým kontextuálním pojetím a důrazem na souvislosti výtvarného vývoje s činností Klubu konkretistů kniha navazuje na několik edičních počinů, které Museum Kampa v nedávné době připravilo – na publikaci Jiřího Hilmara, Jiřího Bieleckého, Jaroslavy Kurandové, Zdeňka Rybky a hlavně na monografickou knihu Svatoslava Böhma. Publikace Františka Pavlů spolu s výstavou umělcovy tvorby znamená další význačný krok v konsekventně naplňovaném programu Musea Kampa, jež usiluje o zaplnění bílých míst v odborném zpracování tvorby umělců soustředěných kolem Klubu konkretistů.

Sochař, medailér a tvůrce muchláží František Pavlů (1932–2008) patřil k důležitým členům Klubu konkretistů. Po studiích na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1952–1958) působil téměř deset let v pražském prostředí. V roce 1968 přesídlil do Liberce, kde žil a tvořil do konce života. Zde se hned v počátcích činorodě zapojil do kulturních aktivit. Roku 1969 se organizátorsky podílel na přípravě výstavy Socha a město, v jejímž rámci v libereckém parku nainstaloval svoji měděnou plastiku Křídla. V tomto monumentálním díle založeném na vrstvení vertikálních linií Pavlů příkladně prokázal svůj smysl pro architektonickou koncepci sochy, který se spolu se zájmem o neokonstruktivní tvarosloví a jazyk minimalismu stal typickým rysem umělcovy sochařské tvorby nejen druhé poloviny šedesátých let, ale výrazně se prosazoval i v období sedmdesátých až devadesátých let. Významnou paralelu k sochařským dílům Františka Pavlů představují práce na papíře, které umělec kontinuálně rozvíjel od šedesátých let, avšak intenzivně se jim věnoval zejména po roce 1990. Vedle kreseb, koláží, monotypů a frotáží je třeba vyzdvihnout především muchláže, v nichž Pavlů svým experimentátorským přístupem dospíval k novým výrazovým řešením.

--

As only a few small catalogues have been published to date on the work and life of František Pavlů, Museum Kampa has prepared a monograph on the artist. The book provides the broadest possible overview of Pavlů’s creative journey, ranging from sculptures and medals to works in public spaces and works on paper, and finally structural painting. Building on several recent books prepared by Museum Kampa, including works by Jiří Hilmar, Jiří Bielecký, Jaroslava Kurandová, Zdeněk Rybka, and Svatoslav Böhm, the publication emphasises the connections between artistic development and the activities of the Concrete Artists’ Club. The publication and exhibition mapping František Pavlů’s œuvre represent another important step in Museum Kampa’s consistent programme, which aims to address gaps in scholarly studies on artists associated with the Concrete Artists’ Club.

František Pavlů (1932–2008), a sculptor, medallist and creator of muchláže (crumplages), was a prominent member of the Klub konkretistů (Concrete Artists’ Club). After studying at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague from 1952 to 1958, he was active in the Prague art scene for almost a decade. In 1968, he relocated to Liberec, where he lived and worked until his death. He became actively involved in cultural activities there from the outset. In 1969, he helped organise the exhibition Socha a město (The Sculpture and the City), where he installed his copper sculpture Křídla (Wings) in the Liberec municipal park. This monumental work, based on the layering of vertical lines, exemplifies Pavlů’s sense of the architectural concept of sculpture. Together with his interest in Neo-constructivist register and the language of minimalism, this became a typical feature of the artist’s sculptural work, not only in the second half of the 1960s, but also making a significant impact from the 1970s to the 1990s.

An important parallel to his sculptural work are Pavlů’s works on paper, which he produced continuously from the 1960s onwards, though he devoted himself to it especially intensively after 1990. As well as drawings, collages, monotypes and frottages, particular mention should be made of his crumplages, for which Pavlů found new expressive solutions through his experimental approach.