Život s hvězdou

Příběh bývalého bankovního úředníčka Josefa Roubíčka, který čeká na předvolání do transportu, ale to záhadně stále nepřichází... A tak žije svůj prostý život ve stínu velkých dějinných událostí, jež drtí životy druhých.

Román vyšel poprvé v březnu roku 1949 v pražském nakladatelství Evropský literární klub (ELK), s týmž vročením vyšlo i druhé vydání v nakladatelském družstvu Dílo v Praze, které bylo pořízeno ze stejné sazby jako vydání v ELK. V díle autor zpracoval některé své zkušenosti z okupačních let, k autobiografickým prvkům patří například dům, v němž protagonista žije a který je založen na reálné vile v pražských Kobylisích.

Bezprostředně po vydání vyčítali recenzenti až na výjimky Weilovi banalizaci, zjednodušování, zájem o postavu, jež nevykazuje žádné hrdinské vlastnosti, absenci velké ideje. Autor se – zřejmě v panice, že ho po Moskvě-hranici čeká další literární nedorozumění – marně pokoušel zdůraznit, že příběh nemá být čten jako doklad o nedávno uplynulém válečném období, také se snažil vysvětlit, že román není existencialistický, vyjadřoval lítost, že se nechal strhnout k „psychologizování“, jak mu kritika vyčítala. Román byl však, jak napsal autor v dopise Bohumilu Markalousovi, „důkladně strhán“.

Recepce po roce 1989 sice Život s hvězdou rehabilitovala a uznala za jedno z nejvýznamnější děl české moderní literatury, dělo se tak ovšem za cenu jistého zploštění: román začal být čten téměř výhradně jako odsudek národněsocialistického režimu a totalitarismu.

Výjimkou je literární historička Růžena Grebeníčková, autorka obsáhlého úvodu k vydání v Odeonu roku 1967. Označila prvotní „téma Žida postaveného mimo zákon, okupační látku, čistě a přesně podanou dokumentaci materiálovou, konkrétní reálie“ za pouhý přední plán. „Máme za to, že vlastní románová otázka, kterou Život s hvězdou klade, je ostatně vyjádřena i dalším významem titulu, že právě tato otázka je sotva totožná s vývojem Josefa Roubíčka od nerozhodného a nevědomého vegetování až k cíli, kdy si zvolí svou cestu. Tato otázka nejspíš zní: co vlastně tvoří lidský život?“

Edičně připravili a komentáře napsali Jiří Flaišman a Michal Kosák.