Harfeník / Perrotina, mašina chlebozlodějská
Anotace
Text románu Harfeník vydaného 1958 (Praha, Československý spisovatel) byl Jiří Weil nucen dle pokynů nakladatele dvakrát kompletně přepracovat a vydáváme jej společně s původní verzí románu (s názvem Perrotina, mašina chlebozlodějská) – tedy v podobě, v jaké ji autor předložil do Československého spisovatele. Tato původní verze, bez zásahů dohlížitelů z nakladatelství, se dochovala v rukopisné podobě v autorově archivu, vychází v 10. svazku Spisů tiskem poprvé.
První verzi psal Weil v letech 1953–1955 coby autor, který byl na konci roku 1950 vyloučen z profesní – a v totalitním státě zároveň nomenklaturní – organizace Svaz československý spisovatelů. Jeho rukopis byl v ústředním nakladatelství pro domácí prózu zamítnut v roce 1955 jak z ideologických („Dosavadní bádání marxistických historiků a jejich výsledky v oblasti dějin počátku dělnického hnutí nepotvrzují základní tezi autora románu“), tak tvárných důvodů (román je „rozklížený kompozičně, váznoucí namnoze jak v koncepci, tak zejména v provedení, utkvívající kdesi v polou cesty mezi románem a kronikou“).
Jiří Weil, tehdy zaměstnanec Židovského muzea, byl proto v letech 1955–1957 nucen rukopis dvakrát přepracovat, než jej vedení nakladatelství nakonec shledalo publikovatelným. Původní rukopisná verze textu a její autorský strojopisný přepis se zachovaly ve Weilově fondu v Literární archivu PNP. Nejde o průpravnou skicu, nýbrž o dohotovené, završené dílo, které podobně jako autorovy „sovětské“ romány z konce třicátých let záměrně pracuje s rozvolněnou skladbou kapitol a do popředí nestaví jednu hlavní postavu, jež by významové vyznění sjednocovala. Desátý svazek Spisů Jiřího Weila přinese proto nejen Harfeníka, jak jej v červnu 1958 vydalo nakladatelství Československý spisovatel, ale také první rukopisnou verzi, autorem nazvanou Perrotina, mašina chlebozlodějská.
Román, jenž poutavou formou v dynamicky zvrstveném ději zachycuje akt lidské solidarity vůči manažerskému a mocenskému aparátu, je mimo jiné románem Prahy. V době vydání bylo akcentováno zobrazení atmosféry židovského ghetta na Starém Městě. Z odstupu téměř sedmdesáti let od zveřejnění Weilova textu je ovšem třeba zdůraznit i výraznější vykreslení smíchovského „vesnického“ milieu.
