Slunce, které nezapadlo

Uprostřed války sledujeme příběh Anny. Žije v Berlíně, pracuje na armádním úřadě, otec má vysokou funkci v armádě a ona soucítí se Židy. I když by neměla. A pak je tu láska. Srdce ji táhne k důstojníkovi Erwinovi, ale rozum říká, že by měla být s esesákem Rainerem. V troskách hledá nejen zbytky svého města, ale i zbytky sebe samé.

Toto je román o lásce, a to v době, kdy bylo těžké se zamilovat nebo spíše nemilovat někoho nevhodného. Sledujeme Anin vývoj, nejen v lásce, ale i v životě, kdy přicházejí nová opatření pro Židy, kdy je odvážejí neznámo kam a lidé se snaží zjistit co se děje a zda své blízké ještě někdy uvidí.

Kniha je psána rozhodně čtivě, velice oceňuji historické informace. Jsou tu zmínky i o skutečných postavách a je z textu znát, jakou si autorka dala práci s rešeršemi. V příběhu nechybí ani rodinná tajemství, která čtenář postupně odhaluje.

Já sama mám raději historické romány, kde je láska spíše na pozadí. Tady dostala hlavní roli a přiznám se, že první polovina knihy pro mě byla hodně červená knihovna o slečně, která se musí rozhodnout, s kým vlastně chce být. Ale díky tomu, že jsem vytrvala, přišla další část, která se mi líbila mnohem více. Tady už mě příběh pohltil, a nakonec i slzička ukápla.

Myslím, že pokud ke knize budete přistupovat jako k romantice, která se odehrává na pozadí války, budete rozhodně spokojeni.