(...) I naše západní pojetí plynoucího a nevracejícího se času je zde zpochybněno, když lidská tragédie se neúprosně vrací v jakémsi magickém kruhu. Tito lidé, jakýmkoliv způsobem vykořenění či vyhnaní za zrcadlo , znají jen izobary své neodbytné paměti. Jsou, zdá se, ironickým způsobem vystavováni našemu normálnímu a krutému světu.