Dvě povídky, které patří k nejpůvabnějším, byť nejméně známým pracem Hermanna Hesseho. Obě prezentují jeden podstatný rys svého autora: jeho humor a reálnou znalost člověka, zbavenou iluzí, a zároveň shovívavý pohled na pokrytectví, zejména když na sebe bere teologické oblečení.