(...) V Pistoli kapitána Foukala se potkáváme s "pohodářským" psaním, teď tolik populárním mezi autory od dvaceti do čtyřiceti. Využívají postupů pokleslého čtiva, béčkových filmů, detektivek, fantastické literatury a na jakoukoliv námitku- například, že obraty typu "ďábelské ohníčky výsměchu" (viz Kuricova povídka Růže od Heleny) jsou ubohými klišé- namítnou, že právě tohle bylo záměrem, že jsme nepostřehli ironický tón, rafinovanou distanci a metatextovost.