Vzpomínky jednoho Evropana, jak zní podtitul těchto memoárů, jsou nostalgickým ohlédnutím za zmizelou Evropou, protože ta Zweigova se právě utápěla v největším barbarství, ale i autorovou zásadní generační výpovědí. „Povinnost vydat svědectví o tomto našem dramatickém životě“ vyjadřuje předsvědčení, že právě jeho generace, která vyšla z humanistických ideálů dávno ztraceného „světa jistoty“ starého Rakouska může tyto nadnárodní a nadčasové ideály věrohodně reprezentovat.