Generál Krejčí je klasickým příkladem těch osobností, které prostě v našich moderních dějinách 'měly smůlu'. Legionářský hrdina od Bachmače a jeden z hlavních tvůrců moderní československé armády je, ačkoli právě on nebyl žádným defétistou, dodnes neprávem spojován s mnichovskou kapitulací v roce 1938. V poslední době se přece jen blýská na lepší časy a působení tuřanského rodáka je hodnoceno objektivněji. Měla k tomu přispět i Fryščokova útlá monografie, leč nestalo se. Kniha je spíše delší slohovou prací, bohužel velmi nevalné kvality. Trpí značnou nevyvážeností - nejmenší prostor je věnován období, které bylo z hlediska Krejčího životní a zejména profesní kariéry nejdůležitější - době meziválečné výstavby československé armády. Období Mnichova je naopak enormě zatíženo notoricky známými a sáhodlouhými citáty z Benešových 'Mnichovských dnů' (mimochodem - v závěrečném seznamu literatury tato kniha, z níž v textu pocházejí nejrozsáhlejší citace, chybí). To, co je citováno, je pak na následujících stranách ještě jednou týmiž, anebo velmi podobnými slovy, zbytečně opakováno. Komicky působí kostrbatě stylizované autorovy osobní postřehy a glosy, kterými svůj text prokládá. Po stylistické stránce má publikace naprosto bídnou úroveň - je otázkou, do jaké míry byla poctivě provedena redakční práce.
Generál Krejčí si rozhodně zasloužil monografii podstatně lepší úrovně, takže možno konstatovat, že jeho památka na takovouto stále ještě čeká.
Generál Krejčí je klasickým příkladem těch osobností, které prostě v našich moderních dějinách 'měly smůlu'. Legionářský hrdina od Bachmače a jeden z hlavních tvůrců moderní československé armády je, ačkoli právě on nebyl žádným defétistou, dodnes neprávem spojován s mnichovskou kapitulací v roce 1938. V poslední době se přece jen blýská na lepší
... 
