Zapomeň, řeko, téci

(...)Není podstatné, do jaké míry se ve fikci promítly prvky autobiografické. Mnohem důležitější je, že celý obraz je zahalen do ovzduší elegičnosti. Život tu plyne jako jednotvárný, šedý proud času, v němž jen občas zablesknou okamžiky lyrického zjasnění. V tomto ohledu je druhá knížka protějškem povídkových humoresek.