(...) Minimalistická škála šedí se občas stává vhodným pozadím pro drastický morytát, který na ní krvavě zazáří (např. povídky Na špici, Stav prolínání, Vyhnání z ráje), jindy se však v textu nepřihodí vůbec nic, co by stálo za řeč, jenže právě to paradoxně znásobí jeho emotivní výmluvnost (Několik podzimních dnů, Město). Ústřední postava Formánkových próz má přitom daleko k hemingwayovským chlapáckým hrdinům v čele peletonu, daleko spíš jde o ztroskotance, který se však naučil život na okraji docela vychutnávat.