Tchaj-wan se dlouho ocital na cizích mapách, nejprve jako periferie impérií, později jako geopolitická poznámka pod čarou. Teprve literatura mu umožnila vyprávět vlastní příběhy.
1. svazek Díla Pavla Petra s názvem Ganymedovo ovoce shrnuje juveniilní verše psané v rozmezí let 1982–1991 (v jednotlivých případech ještě s autorovým zásahem a úpravou na samém začátku devadesátých let, nejpozději potom u jednoho textu v roce 94.
Skleněný Mist se rozrůstá každé ráno mezi sedmou a osmou nad útesem. Je v něm nekonečná řada dveří, všechny varianty života, stánek s kávou, Mísa Oliv, Sen — a Plný Deště. Všichni jsme plní téhož deště. Krása i hnus se skládají ze stejných střepů.
Příběhová spirála vinoucí se od já k ty, od minulosti do budoucnosti a zpět. Dovolená v Chorvatsku, táta se láduje, máma mámuje a něčí palec v tvé puse. Rosteš.
Básnický proud mezi češtinou a polštinou. Jeden břeh, jedna řeka, jedna chvíle. Pro jednou máme jeden druhého. Téma domova, téma míst. Je to něco vzadu. Dávná vzpomínka, která se nezhmotnila. Jazyky a těla smýváme pod vodou, abychom se nepodvedli.
Na planetě Zemi žije (na podzim 2024) 8 199 929 498 lidí. Východoslovenský Prešov má 83 tisíc obyvatel. Někteří z něj utíkají. Prešov je díky nim v celém světě. A celý svět zase v Prešově.
Petr Hruška o knize píše: Román provokativní vším, počínaje názvem a jménem autora… Syn Jana Balabána, jednoho z nejpodstatnějších spisovatelů porevoluční literatury, bude ve svém debutu jistě dráždit, zvlášť když je text plný narážek na otcovo dílo.
Toto je psychologický román. Analýza rozkladu jedné dysfunkční rodiny, pokus dekódovat vznik a podstatu násilného činu. Měsíce běží. Nikdo nic neřeší. Každý má co dělat sám se sebou. Jenom se všem nějak hůř a hůř dýchá…
Pro většinu Poláků leží Morava ve stínu Prahy a snadno na ni zapomínají. Ne tak básník, esejista a překladatel Michał Tabaczyński, který si tuhle část naší země vybral pro své toulky v dobách pandemie.
V roce 1994 se Jakub Ursiny přestěhoval do bytu ke svému otci Dežovi. Otec, v předtuše blížícího se konce, s pocitem, že synovi musí předat své životní poznání, začal Jakubovi psát dopisy. Ten výzvu opětoval.
Z buddhistického hlediska byl Milan Munclinger (1923—1986) osvícený člověk. O jeho schopnostech hudebních je mnohé v předchozích textech. O jeho extrémní pracovitosti a obrovské škále humoru tam mnoho není.
Hrdina románu zázračně přežije zranění, avšak s následkem ztráty paměti: neví, jak se jmenuje, odkud pochází, nepamatuje si ani zlomek ze svého předchozího života.
Kniha tato jest spíše veselá, ač určitý smutek netají. Neboť život všední, hrdinů nejobyčejnějších, je zde zapleten do života fantazií, exotik a nejrůznějších divokých her.
Toto je syrová, osobní a naléhavá kniha, v níž spisovatelka a novinářka Adéla Knapová podává autentické svědectví o zemi, která se odmítá vzdát, o městě, které stojí navzdory, a o lidech, kteří drží svou budoucnost ve vlastních rukou.
