Nakladatelství Oikoymenh

Předložený výbor, který z francouzských a latinských originálů přeložil a úvodními poznámkami opatřil Jan Palkoska, nabízí reprezentativní průřez těmi z Leibnizových filosofických textů.

Kritika praktického rozumu (1788) představuje Kantovo nejdůležitější dílo věnované praktické filosofii, které v úplnosti předkládá teorii morálního zákona a předkládá jádro Kantem reformovaného pojmu metafyziky.

V první části třetího svazku dějin politického myšlení je podán filosoficko-historický výklad politického myšlení od humanismu a renesance po proudy ve francouzském osvícenství.

Reflexe je odborný recenzovaný časopis pro filosofii a theologii založený v roce 1985 Ladislavem Hejdánkem. Vychází dvakrát ročně. Zaměřuje se na původní studie, překlady a recenze knih.

Eric Voegelin (1901-1985) byl německo-americký politický filosof. Předkládaná kniha se věnuje Platónovi a Aristotelovi.

Svazek obsahuje knižně dosud nezveřejněné texty Ladislava Hejdánka představující příspěvky k řadě význačných témat jeho myšlení, jako je povaha člověka, řeči, světa či pravdy.

První svazek Patočkových sebraných spisů.

Cyklus přednášek z letního semestru r. 1931 na universitě ve Freiburku s podtitulem ”Bytnost a skutečnost mohoucnosti”, v nichž autor analyzuje Aristotelovy pojmy dynamis a energeia.

F. W. J. Schelling (1775 - 1854) rozpracoval systém filosofie identity, jejž poprvé publikoval roku 1801. V následujících textech se jeho myšlenky vyvíjejí a narážejí na limity negativní filosofie.

Nejzdařilejším a nejvlivnějším z Ficinových spisů se stal jeho Komentář k Platónově Hostině, O lásce.

Tento Nietzschův spis je souborem úvah, postřehů a aforismů, promyšleně seskupených do pěti knih, které jsou komponovány kolem tematických těžišť.

Nečasové úvahy tvoří důležitou součást Nietzschovy rané filosofie, jejíž půdorys byl rozvržen v prvotině Zrození tragédie z ducha hudby.

Řehoř z Nyssy (cca 335–cca 395 po Kr.) ve svém raném díle představuje výklad starozákonní knihy Kazatel a jejího zdánlivě pesimistického ladění.

Kniha se zabývá smyslem a dějinami obrazové tradice, tak jak ji uchovává a rozvíjí umění, jehož prostřednictvím ji dokážeme rozpoznávat a přijímat za svou. Zamýšlí se nad smyslem dějepisné a uměnovědné práce.

Kniha Osoby představuje poslední, třetí díl pomyslné trilogie, spolu s první knihou Účelnost jako filosofický problém a druhou Štěstí a vůle k dobru; obě knihy již dříve vyšly v českém překladu.

Sborník je věnován životnímu jubileu významné české filosofky a theoložky Lenky Karfíkové. Soubor studií žáků a kolegů jubilantky, které vznikly při této příležitosti, ve svém celku tvoří průřez dějinami evropského myšlení.

Svazek nabízí uvedení a zároveň kritické zhodnocení dvou nejživějších filosofických směrů 20. století, především v jeho první polovině: analytické filosofie a amerického pragmatismu.

Devatenáctý svazek Sebraných spisů Jana Patočky obsahuje filosofovy zápisky na nejrozmanitější témata, kterými se zabýval v letech 1946–1950.

Studie předkládané v této publikaci vycházejí z dosavadní práce autora nad textem Órigenovy apologie Proti Kelsovi, v níž Órigenés odpovídá na kritiku křesťanského náboženství z pera platónského filosofa působícího na sklonku 2. stol. po Kr.