Když Vltava posouvala své koryto pod Barrandovské skály, zanechala za sebou několik teras. Na té poslední, hned nad Branickým nádražím, vznikla v minulém století čtvrť zvaná Hodkovičky.
Třistapadesátistránková anglicko-česká velkoformátová plnobarevná monografie s množstvím fotografií performancí a situačních plakátů mnohovrstevného umělce Milana Kohouta, zahrnuje téměř čtyřicet let jeho tvorby.
Ač by strohý název Jemelkova románu Partyzán napovídal, že jde o další již téměř klasickou literární konstrukci, přece jen Partyzán přináší jiný, nezvyklý pohled, protože se jedná o příběh viděný dívčíma očima ženským pohledem.
Zajímá Vás moderní poezie druhé poloviny 20. století a chcete poznat různorodou tvorbu 25 balkánských básníků, kteří sice psali a publikovali v socialistickém Bulharsku, ale jejichž verše vyrostly navzdory ideologickému tlaku?
Pátá básnická knížka ostřílené českobudějovické autorky opět přináší úsporné verše „všedního dne“. Prožívání každodenní banality ústí do krátkých postřehů, úvah, vzpomínek či situačních záblesků, to vše je přitom zachyceno střídmou básnickou řečí.
Vyprávění arménského uprchlíka, který se ocitl na šikmé ploše a když už se rozhodl pro nový život bez malérů, tu vyvstali jeho démoni v podobě zákeřné psychické poruchy, a jemu nezbývá nic jiného, než postavit se jim čelem.
Štěpán Lotrinský, všeobecně přezdívaný Alsas, obráží lokál za lokálem – ve Wartenbergově kolečku, Hranicích oligofrenie nebo U Polského Danzigu se setkává nejen s nejvěrnějším přítelem Schulzem, ale i dalšími figurkami z orloje známých, milenek...
Sbírka básní Oty Karse, se skládá z pěti kratších oddílů (Ro_zmlácená krajina, Má láska je kurva, Jardins, Cesta z Čech a Milenci noci), z nichž každý obsahuje několik básní, doplněných o autorovy lakoniky.
*Gaudeamus igitur, iuvenes dum sumus*, zazní v knížce studentská hymna. Útrapy dětství a mládí ale mohou mít tolik podob a ve svých maskách se tak rády vrací, aby potrápily zas a znovu.
Co všechno unese na svých bedrech muž sotva dospělý? Roli otce? Bolest působenou okolím i sebetrýzněním, nikdy nekončící strach o něco nebo někoho…? Křižovatky vedoucí k životu přinejmenším na hranici zákona? Pobyt v psychiatrické léčebně?
Jak moc známe své blízké? Denně je potkáváme, bydlíme s nimi pod jednou střechou, a myslíme si, že o nich víme všechno. „Barák“ je vyprávěn stárnoucí vdovou, která pozoruje své sousedy, kteří na rozdíl od ní prožívají své životy.
Kniha drobných textů Jiřího Jírovce volně navazuje na jeho předchozí vydanou knihu Mé přítelkyni. Autor se probírá svým životem a zaznamenává věci a děje tak, jak mu je osud naservíroval.
Jan Zbořil ve své druhé sbírce básní s naprostou samozřejmostí mísí drobná pozorování se skelety příběhů – a zároveň je schopný sesbíranou pěnu dní místy pročísnout říznou metaforou.
Ve sdruženém rýmu Karla Lizerota se k sobě vždy tisknou dva zvučně blízké verše. Plaše se tulí k jeden k druhému a aby si dodaly odvahy, vytvářejí přísně sylabickou strukturu.
Soubor povídek o jedné třídě, která končí v roce 1968 základní školu. Holkám a klukům VIII. A komplikuje život pohlavní dospělost, a některá nebo některý jsou navíc odlišní. To jim dělá další problémy. Něco ale chtějí. Mají své cíle.
S nápadem vydávat výbory nejlepší americké poezie přišel v roce 1987 psycholog Kevin Leman v rámci kolektivní terapie básníků. Dnes podobné antologie vycházejí všude tam, kde lidé normálně číst poezii nechtějí.
