„Byl pán, který škytal. Začalo to jen tak. Snídal rohlík s máslem a najednou to přišlo. Škyt. Škyt. ŠKYT.“ A nepřestal. Škytal ve dne, škytal v noci, škytal když jedl, škytal když čůral i když spal. Ze škytání si vytvořil pěkné podnikání.
Myška si ořezala tužku a s cestovním deníkem vyrazila na cestu. A co že si do něj zapisovala? Trasy stěhovavých ptáků, tvary rozvětvených kořínků, čárky za každou padající hvězdu. Ale i smutek z odpadků nebo špinavé vody v potoce.
Je v pořádku někoho mít rád – a je v pořádku někoho rád nemít. Karlíček vosám v lese překáží, nesnesitelně jim páchne a jeho hospodaření na zahradě a v sadu je akorát k vzteku.
„Máme doma živočicha, nikdo neví, co je zač, ke všem věcem drze čichá, říkáme mu vysavač.“ Verše o běžných věcech, které s trochou fantazie zas tak úplně běžné nejsou, malované kouzelnou trojbarevnou pastelkou.
„Byl jednou jeden pes, ten chodil na psí ples v převleku za velblouda...“ Trochu dada, hodně přímočaré, každopádně veselé, červeně a žlutě šrafované verše o pánovi s dírou ve kšiltovce, jeho paní i dětech a celém jejich světě.
„První sníh je čarodějný, nikdo nezůstane stejný.“ Štěpán a Anežka se nemůžou dočkat až nasněží. Jednoho rána je konečně překvapí světlo za oknem a radostně běží ven. Tam, kde byl trávník, je najednou nedohledná bílá pláň.
Čtvrtý svazek edice mikroliška, pohádek do kapsy nebo do kabelky vhodné zejména na cesty, do čekáren a tam, kde je třeba mít po ruce něco ke čtení a prohlížení.
Malý Franta si natloukl tak, že musel jet rovnou do nemocnice. Zas taková tragédie to ale není – páni doktoři ho dají do pořádku a Franta se v nemocnici brzy rozkouká.
Dobrodružství tří morčat, která spolu plánují objevovat krtčí hromádky, jeskyně i nová souhvězdí a nakonec podniknou výpravu po stopách šelmy, o které se do té doby jen vyprávěly děsivé příběhy. Druhý svazek edice UžČtu pro začínající čtenáře.
Básničky o zvířecích rodinách, jejichž cílem je pobavit děti i rodiče podobenstvími o rodinném životě, zvířecím i lidském, a jen mimochodem představit označení pro samce, samice i mláďata, ač ne vždy zcela ortodoxně.
„Tlustý dědek, bába tenká, lopotí se s žebříkem. Ona v sukni, stařík v trenkách. Levá, pravá, pozor, jdem!“
Pohádka o perníkové chaloupce ve verších, ve které skončí ježibaba s ježidědkem o hladu, se zlomeným žebříkem a boulemi na hlavě.
Větrné mlýny jsou zvláštní stavení, a tak není divu, že v nich a kolem nich žijí zvláštní tvorové: bytosti soumraku, u kterých se člověk nemůže dopočítat očí, sečtělá a moudrá hospodářská zvířata nebo sádroví trpaslíci.
Příhody Míny a jejího Zvířete, které bývá občas mrzuté nebo růžové, někdy veršuje a někdy je zlomyslné, jindy se tulí nebo má drápy. Bývají s ním starosti, ale pokaždé je to ale nejlepší kamarád. A aby bylo jasno – není vidět.
Hurvínkova poučení o tom, proč nosit roušku od ouška až k oušku, že neposedný vir může být na tyči v autobuse i u cizího kluka v puse a že je třeba mýt si ruce nejen když přijdeš zvenku, ale i když jsi hladil svoji fenku.
Zvídavý kukaččí kluk Kukku má spoustu otázek, a navíc pořád hlad, a tak se vydal do světa na průzkum. Po cestě ochutnával, co se dalo, až se nakonec vrátil se sbírkou svých nejoblíbenějších receptů. Všechny mají jedno společné – jsou tak jednoduché.
