Nakladatelství Runa

Román o vykořeněnosti s detektivní linkou a příměsí okultismu, získal prestižní Gjalského cenu za nejlepší chorvatskou prózu.

Sváteční rodina je nebývale silnou knihou o lásce na pozadí smrti. O lásce živého k umírajícímu. Zejména však o hluboké, až obsedantní lásce živého k již zemřelému. O neutuchající touze, jež nemůže být nikdy naplněna, ...

Próza Jordanky Belevy je exotickým stromem, jenž vyrůstá z nejzazších hlubin bulharské duše s jejími pevně zakořeněnými křesťanskými hodnotami a tradicemi a který se vypíná až do těch nejvyšších pater současné evropské i světové literatury.

Iniciační novela, příběh o přízracích, psychologický thriller, magické reálno, vyprávění táhnoucí čtenáře na okraj strmé propasti v atmosféře trvale prostoupené neurčitou hrozbou.

Deník o Čarnojevićovi – stěžejní román srbské avantgardy, poprvé vydaný v roce 1921, patří v evropském kontextu k nejpozoruhodnějším prózám s tematikou první světové války a byl přeložen i do francouzštiny a němčiny.

Zloději se vymstila přílišná naivita. Anebo snad mladistvý zápal. Je mu sotva čtrnáct, a stařeně, k níž se vloupal, aby ji okradl, devadesát tři. Zpočátku se zdá, že všechno půjde hladce. Opak je však pravdou.

Toto je příběh o zakořeněnosti, strachu a mateřství v kontextu násilí, příběh o skrytém nebezpečí kolumbijského pralesa.

Ponurý cyklus povídek, zakončený obrazem Batinské bitvy, je jedním z vrcholů chorvatské válečné i psychologické prózy.

Temný červnový den roku 1978, kdy dochází k porážce argentinské fotbalové reprezentace. Ještě temnější den téhož měsíce o čtyři roky později, kdy se k porážce argentinské reprezentace přidává i porážka celé argentinské armády.

Lékařka, zdravotní sestra, ošetřovatelka, sanitář, ale také vizážistka, houslistka, předčitatelka… Tyto osoby si v útrobách nemocnice jedna po druhé berou slovo, aby vyprávěly o svých zážitcích s pacienty a jejich příbuznými.

Nejlepší povídková kniha chorvatské moderny, odehrávající se převážně v Dubrovníku a okolí, zachycuje s velkým smyslem pro povahokresbu a psychologický detail traumatické stavy a situace.

Na nároží jedné z nejznámějších ulic v Antofagastě se každé ráno postaví muž a jen zírá do nebe. S ním všechno začíná.

Mladý pouliční kreslíř a půvabná kejklířka se snaží odhalit tajemství tohoto podivného muže.

„Svět je vždycky takový, jaký jej udělá žena.“ Německý inženýr Strasser přijíždí do odlehlých končin na severu Argentiny, aby zde řídil stavbu mostu, který má spojit dvě místa, nikdo však dost dobře neví jaká. Doprovází ho jeho žena Hilde.

Co ve své zemi zanechává ten, jenž z ní odchází? A co v ní nachází ten, jenž se vrací? Z vyhnanství či z dospělosti se člověk vrací na místo, kde se odehrála minulost, do země, jež je stále stejná. Povídky argentinského autora.

Hrdinka románu se po dvaceti letech vrací do rodné Argentiny, odkud kdysi kvůli jedné tragické události uprchla. Je však jiná: vypadá jinak, má i jiný hlas. Dokonce má i jiné jméno. Poznají ji ti, kteří ji znali dříve? Pozná ji on?

Lektorka Školy psaní ukáže svým žákům tajemný dar, který dostala – stroj na příběhy – a požádá je, aby ho schovali. K čemu slouží takový stroj? Jakou odvádí práci? Proč ho někdo vyrobil?

Jakým způsobem lze ztvárnit zdánlivě nevypověditelnou složitost skutečnosti? Kolik verzí může mít jeden příběh?

Trombonista vukovarské dixielandové kapely vzpomíná v záhřebském vyhnanství na dospívání a zrání členů orchestru v rozmezí let 1960–1991.

Fascinující příběh, odehrávající se v polovině devatenáctého století, vypráví o Biancovi, muži se záhadným původem a nadpřirozenými schopnostmi, který je kvůli spiknutí pařížských pozitivistů nucen opustit Evropu, aby se nakonec usadil v Argentině.

V období studené války bylo Československo cílem mnoha latinskoamerických levicových intelektuálů, z nichž někteří o svém pobytu zanechali písemná svědectví.