Po roce 1989 vzniklo mnoho publikací, dokumentů a pořadů o československém undergroundu. Esej klade důraz na důležitou diferenci mezi kulturou a systémem.
Studie se vyrovnává s absentující historiografií nezávislé výtvarné scény v období normalizace (1968–1989) a zkoumá výtvarné umění a jeho subverzní roli ve vztahu „politika a umění“.
V knize jsou poprvé publikovány rozhlasové projevy významného českého novináře Pavla Tigrida, které na počátku padesátých let přednesl v Rádiu Svobodná Evropa.
