Jako filozofická odpověď na dobovou výzvu sofistiky Aristotelova Rétorika tvoří nevyčerpatelný zdroj poučení pro prakticky orientované činitele ve sféře veřejné; ve svých rozborech duševních pohnutek podává základy ontologie lidského jednání.
Homérovy eposy tvoří jeden ze základů evropské vzdělanosti, ocitly by se v seznamu pěti nejdůležitějších literárních děl evropské kultury, a to na místech předních.
Jeden ze základních textů řecké filosofie. Co je vlastně skutečné? Jednotlivé nebo obecné? Platón tvrdil, že skutečnost přísluší pouze obecným idejím a jednotlivosti jsou jen nedokonalé... Podle Aristotela, který s Platónem nesouhlasí...
Podivnost nesmyslu, protimluvu, paradoxu přináší překvapení. Být zaskočen je prvním předpokladem myšlení. Objev podivnosti zostřuje náš zrak, úžas nad podivností je pak předstupněm otázky. Tak soudil i autor sbírky přisuzované Aristotelovi.
Publikovaný spis přináší Aristotelovo učení o principech neboli počátcích výkladu přírody a podrobný rozbor pojmů náhody, nutnosti, samovolnosti a příčiny.
Práce se zaměřuje na Svatováclavskou kapli a na její možné ideové pojetí pod zorným úhlem symboliky drahokamových inkrustací, jež zdobí její stěny, a leštěných kamenů, které byly zasazeny na předmětech, jež měly ke kapli úzký vztah.
Patrně nejdůležitější spis k moderní architektuře a jedna z nejvýznamnějších knih 20. století. Slavný architekt v ní vysvětluje své technické a estetické teorie, pohled na průmysl, ekonomiku, vztah mezi formou a fukcí, atd.
