Argumentačně sevřené a myšlenkově subtilní, psané ve druhé půli roku 1934, tvoří přehlížené jádro písemného odkazu aktivistky a myslitelky Simone Weilové (1909–1943) a zasluhují včlenit do nejužšího kánonu klasiků politického myšlení.
Publikovaný spis přináší Aristotelovo učení o principech neboli počátcích výkladu přírody a podrobný rozbor pojmů náhody, nutnosti, samovolnosti a příčiny.