Dvacet pět let po Listopadu 89

20.5.2014 /

Tomáš Weiss

Těch knih, které letos vyjdou a budou nějak spojeny s výročím Listopadu 89 a s pohledem do zpětného zrcátka, bude asi víc. Tahle je první. Jde o dvojhlas dvou slovenských intelektuálů - Fedora Gála a Petera Zajace. Obrazový doprovod obstaraly fotky Miro Švolíka.

Pomalu se blíží 25.výročí Listopadu 89. Člověka až děsí, kdo všechno mu bude kázat a jaké blbosti přitom uslyší. Kdo se pasuje na partyzána a jaké trofeje budou vystaveny v loveckých salóncích. Přes všechny kecy a zástupy "pobitvěgenerálů": Listopad 89 byla mimořádná výhra v loterii. Zbavit se komunismu je štěstí. O tom mluví v knize Fedor Gál a Peter Zajac v textech, které postupně publikovali v slovenském časopisu .týždeň. Jsou to reflexe reality, pocitů a snů, se kterými musíme v tom našem postkomunismu den za dnem už čtvrtstoletí žít. Dva lidé, kteří byli od 17. listopadu 1989 přímo v centru změn, a dodnes na občanskou angažovanost nerezignovali. Co se nám vlastně v téhle knize připomíná?

Zcela konkrétní hodnota a problémy svobody, nebezpečí davových psychóz, varování před odstřelem parlamentní demokracie, varování před pokušením přímé demokracie, odpor k nacionalismu. Občany v postkomunismu ohrožují nejrůznější přenosné choroby: ztráta paměti, fízlovské podvraťáctví, bulvarizace veřejného prostoru...

Šlak by občas člověka trefil z té naší přítomnosti. Jak zpívá Vlasta Třešňák: Komunista mě zastupuje v Bruselu a kickboxer zpívá písně Karla Kryla. Nepoctiví veksláci se snaží tvářit jako úspěšní podnikatelé. Nevinní jsou vláčeni po soudech a gangsteři se smějí a telefonují si s prokurátory. Slušnost vnímají mnozí jako neschopnost a slabost. Mnohé z toho se v téhle knize připomene. Zároveň je tam ale hned otázník: a co jste čekali? Vymření čertů a populační explozi andělů? Pevná půda svobody pod nohama jsou tekuté písky. Nebát se a nekrást, držet slovo a základní civilizační pravidla, nenechat se zamotat do zlostného "svobodného" frflání.

Když jsem dočetl knihu Dvadsaťpät, zahlédl jsem v televizi kus dokumetu o českém herci Josefu Kemrovi. Za normalizace jezdil spolu se ženou a svým trabantem pravidelně bílit vesnické kapličky v polích. Když mu chtěli dát titul zasloužilý umělec, napsal "nahoru" dopis: Nahý jsem přišel na svět a nahý z něho také odejdu. Nenaučil jsem se byzantským způsobům, abych ruku, které mě bije ještě také líbal." Jak někdy potřebuje člověk něco takového slyšet. Kniha trojice Gál-Zajac-Švolík je i o deprivantech moci i o ostrůvcích pozitivní deviace. Žádná růžová zahrada, ani film noir. V tomhle žijeme a o moc jiné to tady nebude. Nostalgie po totalitě je ale každopádně zvrácenost. Žijeme ve světě akcí a reakcí, utvářeni interakcemi s druhými lidmi. Můžeme se jich každý den účastnit a snažit se přitom o "trvale udržitelnou slušnost". Být u toho, když lepší vítězí nad horším. Tak jako před 25 lety. Soukromé "listopady" každý den. Možná to tak nevypadá, ale každý den čeká na naše lepší vlastnosti.

Dvadsaťpäť

315 Kč

Další články

Mezi autory severské literatury jedno jméno vyčnívá: Leif GW Persson. Nejen svým osobním příběhem, ke kterému se ještě dostanu, ale rozsahem svých knih. Čtyři, které v českém překladu vyšly mají dohromady úctyhodných 2324 stran. Linda, ta zatím poslední, je víc, než jen severskou kriminálkou.

Recenze

Leif GW Persson: Linda, příběh zločinu

Mezi autory severské literatury jedno jméno vyčnívá: Leif GW Persson. Nejen svým osobním příběhem, ke kterému se ještě dostanu, ale rozsahem svých knih. Čtyři, které v českém překladu vyšly mají dohromady úctyhodných 2324 stran. Linda, ta zatím poslední, je víc, než jen severskou kriminálkou.

Další z knižních reflexí literárního publicisty, které jsou textovým záznamem jeho pravidleného pořadu na stanici Český rozhlas 3 - Vltava. Tu můžete slyšet každou sobotu ráno.

Recenze

Knižní pól Zdenko Pavelky

Další z knižních reflexí literárního publicisty, které jsou textovým záznamem jeho pravidleného pořadu na stanici Český rozhlas 3 - Vltava. Tu můžete slyšet každou sobotu ráno.

Hlavně to zdravíčko, přejeme si - a je pravda, že je lepší být zdravý a bohatý než chudý a nemocný. Jenže ze zdraví se stalo novodobé náboženství a z lékařů kněží. Když lékař něco řekne, málokdo dokáže odporovat. Zdravotnický systém nás zamotal do svých pavučin diagnóz, výkonů a specialistů tak, že jsme ztratili pojem o tom, jestli je zdraví ještě vůbec naše nebo "jejich". Hlavně o invazi medicíny do našich životů je nové vydání knihy Ivana Illicha Limity medicíny.

Recenze

Medicínský establishment se stal vážným nebezpečím pro zdraví

Hlavně to zdravíčko, přejeme si - a je pravda, že je lepší být zdravý a bohatý než chudý a nemocný. Jenže ze zdraví se stalo novodobé náboženství a z lékařů kněží. Když lékař něco řekne, málokdo dokáže odporovat. Zdravotnický systém nás zamotal do svých pavučin diagnóz, výkonů a specialistů tak, že jsme ztratili pojem o tom, jestli je zdraví ještě vůbec naše nebo "jejich". Hlavně o invazi medicíny do našich životů je nové vydání knihy Ivana Illicha Limity medicíny.