Diamond píše: Předmětem této knihy jsou potencionálně všechny aspekty lidské kultury u všech národů po celém světě za posledních jedenáct tisíc let." Troškař tedy rozhodně pan profesor není. Vědom si ale některých omezení, jako třeba toho, že svazek o 3000 stránkách není nijak praktický ani čtenářsky přitažlivý, ubral nakonec plyn a připravil, ze svého pohledu, spíš takovou úvodní pětisetstránkovou příručku těch nej témat, která, jak doufá, probudí ve čtenářích další a další zájem o podrobnější informace.

Autor si uvědomuje, že není možné žádné mechanické přenášení tisíciletých lidských zkušeností mezi zcela odlišnými kulturami a přes propasti času. Přesto třeba kapitoly o zacházení s nebezpečím nebo o výchově dětí, považuje za takové, kde by se i moderní společnosti mohly velmi prospěšně inspirovat. Podobně je to i u přístupu ke starým lidem.
Je až drastické, uvědomit si rozdíly mezi džunglí na vysočině Nové Guineje a mezi džunglí třeba takového Los Angeles. Je zřejmé, že v nás všech nějakým způsobem žije svět včerejška. Trvalo tisíce let, než se uchytily některé prvky organizace v lidských společenstvích. Ty kořeny jsou, i přes mimořádně intezivní modernizaci světa za posledních sto let, pořád někde v nás, možná jsme jimi ovlivňováni víc, než si dokážeme racionálně připustit. Je dobré něco se o nich dozvědět. I v našem věku soli, cukru, tuku a lenosti. Protože se nedá vyloučit, že se čas od času civilizovaní lidé budí uprostřed noci ve svých vytápěných nebo klimatizovaných hypermoderních příbytcích, kde se život ovládá čudlíky, a nemohou se zbavit myšlenek po smyslu toho všeho. Kam jsme se to od dob civilizace lovců a sběračů vlastně dostali?