Olga Stehlíková - Týdny

Bez zaváhání  - v letošní české poezii se toho, podle mého vkusu, moc lepšího než tahle sbírka, asi nestalo. (Otázka: Co kecáš? Přečetl jsi snad všechno, co letos vyšlo? Odpověď: Nepřečetl, proto je tam mazaně slovo "asi"). Formálně prvotina, ale Olga Stehlíková (1977) patří jako redaktorka (mimo jiné práce na sbírkách Víta Janoty), editorka (letos třeba časopis Pandora nebo spolu s Petrem Hruškou jedna z výběrčích Nejlepších českých básní)  i autorka (časopisecké publikování) do české poezie už pěkných pár let. Týdny mají snad všechno, co se dá od poezie očekávat, pěkně pohromadě. Pestrý jazyk, uvěřitelný tvar i emoce, osobní nasazení, odžité situace, jsou neprvoplánově civilní, je v nich přítomné nedoslovené tajemství i zachovaná čitelnost. Pozorovatel se tady neschovává nezúčastněně na posedu, ani neexhibuje u tyče s prvosignálním striptýzem. Týdny nejsou ani protřele cynické, ani sentimentálně rozjímavé. Ve svých variacích drží pohromadě. Týdny nejsou ani na život a na smrt, ani žádné nezávazné domácí žvýkání. Jsou vážné i zábavné, trochu ze života, trochu ze snů a představ. Ani vychrlnené, ani příliš česané. Nepatří hlavně k té poezii, která po pár řádcích chladne, stydne a nanicovatí.

Michael Kubesa - Liché kraje

Bylo jen otázkou času, kdy se do knihy dostanou texty zpěváka ostravské skupiny Ladě. Protože takových textů současná zpívaná češtině skutečně mnoho nemá. Tak ochraptěle patetických. "V kopinatém lese / u hněvivé tůně / seděl pan Skorotak /...a pil...do duše pil.../...Nedodělal! Neoddal! Neslitoval! Nezkrásněl!  / jen pil...do ticha pil"  Zvukomalba jako od Sovy nebo Hlaváčka, ale taková testosteronem obalená, rumem a vodkou pocákaná. A taková balabánovská nostalgie je v těch textech: "A Kateřina na terase jiná / je ticho na konci / stojím na počátku zimy, podivné zimy / s lidmi kolem kola štěstí."  A taky několik textů o tváři studu - o obou totalitách, co se jako splašení koně přehnali krajinou a něco tady udusali snad navěky.: "o lásce dávno víme svý / měli ho Žida sejmout hned / lítostí, kurva, marním čas / chci vodit za nos všechny z Vás / hrdí, mrtví / už po vás pole vláčí / hrdí, mrtví, to jim stačí..." Nejdřív posluchat Ladě a pak číst Liché kraje, nebo naopak...oboje možné, oboje s užitkem. 

anatologie (ed. Ondřej Buddeus, Peter Dietze) - Současná poezie z Čech, Německa a Slovenska

Tohle jsou sypké písky. Boří se to pod nohama, ještě neusazené. Programová současnost poezie tří zemí. Žádné turistické značky. Slepé cesty ještě nerozpoznatelné, pro někoho všechny slepé. Definování ještě v plenkách. Vícejazyčné básně, grafické básně - 60.léta revival? Pohrávání si se slovy a významy, minimalismus, rozvíjené repetice -  Nádvorník? Jde ještě dnes vnímat vzpouru proti zabydleným poetickým světům?  Nebrat to vážně? Brát vážně jen to, když se to nebere vážně? Minimáně jedna nevozita z nechápání, vyplývající z kulturní životní zkušenosti: dost zlomového se rodí někde na okraji současné srozumitelnosti. A dost z toho zůstává zbytečným a nepotřebným. První pocit: je třeba, aby byla současná poezie vlastně hodně akademická, rozkouskovaná a vlastně autistická? Dobrá možnost konfrontace, tu má ale ostatně časopis Psí víno (spoluvydavatel antologie, ta vyšla jako příloha čísla 69)) co se poezie týká, v popisu práce.