Žralok zuby má jak nože.....

/ Tomáš Weiss

Kniha Charlese Lewinského Gerron popisuje v jedné linii předválečný život úspěšného německého židovského herce, ve druhé pak jeho dramatické finále mezi Terezínem a Osvětimí.
Kniha Charlese Lewinského Gerron popisuje v jedné linii předválečný život úspěšného německého židovského herce, ve druhé pak jeho dramatické finále mezi Terezínem a Osvětimí.

Kurt Gerron (1897 - 1944) hrál v převálečném Německu třeba po boku Marlene Dietrichové, byl uznávaným hercem a kabaretiérem (v Brechtově Žebrácké opeře zpíval např. slavnou píseň Mackie Messer). Jako osudové se ukázalo jeho rozhodnutí odmítnout angažmá v Hollywoodu. Před nacismem sice odešel z Německa, ale byl v Nizozemí zadržen a poslán do Terezína.  Tam ho v roce 1944 vyzval táborový velitel, důstojník SS Karl Rahm, k natočení propagandistického filmu, který se měl jmenovat Vůdce daroval Židům město.

Gerron si uvědomoval, co se mu nabízí. Jeho život a život jeho manželky (případně dalších, kteří budou v propagandě účinkovat) nebo smrt všech při odmítnutí. Když řekl veliteli, že si to musí rozmyslet, jen to tak mezi kolemstojícími zahučelo. Jenže velitel mu čas na rozmyšlenou dal a Gerron film natočil (před nacistickým zničením se zachoval asi dvacetiminutový úryvek).  Lewinsky popisuje ten zvláštní tvůrčí zápal  - přestože je jasné, k čemu má film sloužit a Gerron je obětí zvrácené ideologie, jakmile začne točit, pracuje soustředěně, invenčně, tvořivě. S jistým zápalem a nadšením. Točí lež, ale je to konec konců natáčení, smysl jeho života, kus života uprostřed tábora s lebkami a zkříženými hnáty smrti. Ta ale nakonec Gerrona nemine. Po skončení natáčení je deportován do Osvětimi a ještě v den svého přijezdu i s manželkou zavražděn plynem.  Druhý den vydává Himmler příkaz vraždění plynovými komorami zastavit.

Charles Lewinsky je strhující poctivý vypravěč. Na knihu se připravil pečlivě - podle znalců všechny historické detaily souhlasí. Podle použitých slov a frází, které se skutečně používaly pouze v ghettu, je patrné, že napsání knihy předcházelo nejen vysedávání v archívech, ale i rozhovory s přeživšími z terezínského předpeklí.

Gerron

127

Gerron

195

Další články

George R. R. Martina nemusíme českým čtenářům představovat, už od počátku devadesátých let tu v množství knih vyšla jeho téměř kompletní povídková a románová bibliografie, nemluvě o tom, že je autorem úspěšné předlohy k fenomenálnímu seriálu Hra o trůny. Ovšem v Martinově tvorbě je stále ještě co objevovat a zcela neprozkoumanou oblastí je jeho editorská práce.
Recenze

Divoké karty – živoucí svět lidí nadaných zvláštními schopnostmi

George R. R. Martina nemusíme českým čtenářům představovat, už od počátku devadesátých let tu v množství knih vyšla jeho téměř kompletní povídková a románová bibliografie, nemluvě o tom, že je autorem úspěšné předlohy k fenomenálnímu seriálu Hra o trůny. Ovšem v Martinově tvorbě je stále ještě co objevovat a zcela neprozkoumanou oblastí je jeho editorská práce.
 | Martin Šust
Byl to zážitek. Slyšet na večeru autorů, nominovaných na letošní Magnesii Literu, číst Petra Stančíka ( v minulosti publikujícího pod pseudonymem Odillo Stradický ze Strdic)  z jeho knihy Mlýn na mumie. Obžerná radost z propojení fantazie a znalosti historie. 19. století ve Stančíkově podání připomíná pulsující kulisy pro ty nejneuvěřitelnější příhody a zážitky, které se - aspoň z větší části - zakládají na nějakém reálném základě, ať už vypadají na první pohled praštěně a 100% vymyšleně.
Recenze

Včera jsem slyšel klapot Mlýnu na mumie

Byl to zážitek. Slyšet na večeru autorů, nominovaných na letošní Magnesii Literu, číst Petra Stančíka ( v minulosti publikujícího pod pseudonymem Odillo Stradický ze Strdic) z jeho knihy Mlýn na mumie. Obžerná radost z propojení fantazie a znalosti historie. 19. století ve Stančíkově podání připomíná pulsující kulisy pro ty nejneuvěřitelnější příhody a zážitky, které se - aspoň z větší části - zakládají na nějakém reálném základě, ať už vypadají na první pohled praštěně a 100% vymyšleně.
 | Tomáš Weiss
Autorka z okruhu recenzentů literárního webu Dobrá čeština recenzuje knihu Proč obrazy nepotřebují názvy od Ondřeje Horáka a Jiřího Franty.
Recenze

Co způsobila Duchampova Fontána a proč ani dvacet tisíc Muybridgeových fotografií běžících koní nenahradilo obraz?

Autorka z okruhu recenzentů literárního webu Dobrá čeština recenzuje knihu Proč obrazy nepotřebují názvy od Ondřeje Horáka a Jiřího Franty.