Jáchym Topol, oceněný Státní cenou za literaturu 2017, se někým z mramoru, národním umělcem“, jen tak nestane. Není na to doba, a i kdyby, nemá naštěstí takovou náturu. Však taky jeho román Citlivý člověk hned nadzvedl těch pár prskajících českých nácíčků, co se rádi ohánějí slovem národ a lid, a neradi vidí, když si někdo utahuje z mýtů dvouocasých lvů. Stylem a postojem patří u nás Topol stále, i jako ročník 1962, k nejdivočejším autorům. Se svým, dnes už celoevropským kreditem, zachází sympaticky. Stojí stranou všech těch debat, jestli má být něco čtivější, nebo aktuálnější nebo originálnější. Netrčí nikde na sítích, na blozích, rozhovory poskytuje jen kolem nové knihy, nemá potřebu všechno komentovat a ke každému se vyjadřovat. Společensky se v současnosti angažuje tak, jak ho o to kdysi osobně prosil Václav Havel – v jeho knihovně.

Knihu Citlivý člověk psal postupně na etapy v rozpadávajícím se domě mimo Prahu. Však taky říkal, že píše vesnický román. Výsledkem pochopitelně není žádná selanka z Hrusic, ale až nečekaně aktuální a zábavný text. Sám ho označil za grotesku. Z globalizovaného světa zpátky do Čech. Lidská komedie, kde má svoje místo jak sama cesta, tak kuriózní týpci, jak víra a smrt, tak pálenka, jak postavička kocoura Mikeše, tak politika nebo usmrkané děti. V příběhu nepříběhu to pění divokým rytmem, bujarou češtinou včetně archaismů a novotvarů, dobrodružnými pasážemi, nadsázkou. Topol mydlí čtenáře hlava nehlava, nijak ho nešetří a užívá si svoje jedinečné vypravěčské nadání. Pánbůh pomáhej zahraničním bohemistům, až budou chtít tyhle kulometné dávky nějak pochytat do překladu v jejich rodném jazyce.

Kdo navštívil některé z Topolových čtení k Citlivému člověku, nemohl si nevšimnout, s jakou chutí ho tentokrát sám autor dramatizuje, jak mění hlasy, a jak ho živost vlastního textu nutí až k divadelním technikám. Jakkoliv to z různých malicherných důvodů není možné, určitě si mnohý svědek takového vystoupení přál, aby existovala ta možnost, že autor objede postupně zájemce o svou knihu a osobně jim ji – z jejich výtisku, pochopitelně – celou u nich doma přečte. V Českém rozhlase to správně pochopili a pro rozhlasovou četbu najali Petra Čtvrtníčka. Kdo se umíš smát s Topolem, přišel tvůj čas!

Tomáš Weiss, doprovodný text k CD