Např. na amerických univerzitách je Jordan Peterson „kontroverzní“ postavou, on sám sebe však řadí mezi liberály; jiní by jeho postoje označili za konzervativní, jsou tací, kdo ho řadí ke krajní pravici, pro jiné je zastáncem tradičních hodnot a zdravého rozumu. Jeho vystoupení proti feminismu, postmodernismu, identitární politice a dalším moderním trendům nejsou však projevem přezíravostí bohatého bílého heterosexuála, ztělesňujícího soudobý patriarchát, jsou motivována obavami z potenciální i reálné ideologizace a z ohrožení svobody slova (nejen) v akademickém prostředí.

Jordan Peterson má za sebou vzdělání psychologa, dlouholetou psychologickou praxi, akademickou kariéru, během níž přednášel stovkám studentů, kteří ho považovali za mimořádně podmanivého pedagoga, a bádání v rozličných oborech psychologie. Z jeho badatelské činnosti vzešla v roce 1999 jeho první kniha Maps of Meaning (chystáme k vydání v překladu Jindřicha Veselého pod názvem „Mapy smyslu“), která byla určena spíše akademickému publiku a nijak nenaznačovala, že se z jejího autora stane celosvětově známá osobnost. Na jejím základě vznikl třináctidílný televizní seriál a stala se východiskem pro jeho univerzitní přednášky, ale až následující kniha 12 pravidel pro život mu přinesla celosvětovou proslulost. Byla přeložena do 50 jazyků, kralovala žebříčkům bestsellerů ve všech anglofonních zemích; Peterson se po jejím vydání vydal na celosvětové přednáškové turné; je mimořádně aktivní i na internetu – výčet předplatitelů a sledujících jeho kanálu na YouTube či profilů na sociálních sítích připomíná fanouškovskou základnu hudební či herecké superhvězdy.

S takovou představou vcelku ladí i barvitý výčet Petersonových profesí a husarských kousků, který také najdeme na jeho webových stránkách www.jordanpeterson.com: „Vyrostl a zocelil se ve studené pustině Severní Alberty, letěl střemhlav v akrobatickém letadle z uhlíkových vláken, obeplul v mahagonové závodní plachetnici ostrov Alcatraz, se skupinou astronautů zkoumal meteorický kráter v Arizoně, v patře svého domu v Torontu vybudoval indiánský ‚dlouhý dům‘, byl přijat do kmene Kwakiutlů. Byl umývačem nádobí, pumpařem, barmanem, kuchařem minutek, včelařem, vyměňoval hroty na vrtném zařízení, pracoval v továrně na překližku i na železnici.“

Zástupy čtenářů a fanoušků jsou dokladem, že Petersonova „pravidla“ se dotýkají něčeho skutečně podstatného. Podtitul knihy 12 pravidel pro život je „protilátka proti chaosu“ – a chaos je jeden z klíčových termínů, který autor ve svých knihách zkoumá. Jeho protikladem je pochopitelně řád, a pro každého člověka je zásadní dosáhnout jejich rovnováhy, protože, jak zní titul Petersonovy nejnovější knihy, „Řád není všechno“. V Mapách smyslu (vyjde v Argu v prvním pololetí 2022) bylo jeho cílem zkoumání, proč se jednotlivci i skupiny dostávají do společenských konfliktů, a objasnění, jaké úvahy a motivace jednotlivce vedou k podpoře nějakého přesvědčení nebo systému hodnot (či ztotožnění s nějakou ideologií), jejichž výsledkem bývá zabíjení a patologická zvěrstva jako gulag, holokaust či rwandská genocida. 12 pravidel i následující Řád není všechno se naproti tomu soustředí na každodenní situace v životě, rodině, zaměstnání či partnerských vztazích, a důraz se klade nikoli na ideologii či hotové hodnotové systémy, ale na osobní zodpovědnost.

Vyvažování řádu a chaosu je pro něj zároveň vyvažováním mužského a ženského principu; a ztotožnění řádu s mužským principem a chaosu s principem ženským je dalším klíčovým rysem Petersonových knih. Podle něj ovšem nejde o nějakou nahodilou interpretaci, ale o danost, kterou dokládají mýty celého světa i jungovské archetypy. Nesmíme ovšem pouštět ze zřetele, že „mužský“ řád se může proměnit v totalitní zkostnatělost, a „ženský“ chaos je plný dosud nenaplněných možností a jako takový je zárukou plodné tvořivosti. Petersonova proslulost s sebou nese pochopitelně i mediální zkreslování jeho myšlenek i sektářskou nevraživost některých jeho odpůrců. Je proto jedině dobře, že si český čtenář může udělat vlastní názor na základě překladů Petersonových knih. 

# Vít Penkala, psáno pro #mojeargo 2021/11