Underground - poezie - ženy - autenticita

Kniha, kterou připravili editoři Kristina Klímová a Radek Touš, nese ještě dva podtituly – K postavení a tvorbě žen v undergroundu, což je zároveň název delší Klímové eseje, druhý pak zní Antologie ženské undergroundové poezie - a u toho se zastavme. Jasně se zde říká, že poezie je to jednak "ženská", předpokládaně tedy nesena specifickým viděním, "undergroundová" pak spíše naznačuje zařazení sociální než nějaké literární. Jasným přínosem této antologie je výběr autorek, vedle jmen, která to mají takříkajíc jasné, jako je třeba Dáša Vokatá, Jiřina Zemanová či Věra Jirousová zde najdeme i básnířky, jejichž spojení s undergroundem bylo spíše volnější či v rovině sympatií, jako je Michaela Taková, Lenka Marečková či Anna Lemonová. Vedle známých jmen se v antologii se objevují i básnířky méně známé, což je dalším jejím kladem, ne všem se totiž podařilo publikovat po listopadu 1989, dlužno však dodat – jak dokládá připojená podrobná bibliografie –, jsou to spíše výjimky. Můžeme samozřejmě vypočítávat, kdo všechno zde chybí, zpochybňovat "undergroundovost" těch či oněch básnířek, není však proč – výběr obou editorů je dobrý a dostatečně pestrý. A také přínosný, podobná antologie zde ještě nebyla.

Jistě je kladem zařazení eseje Kristiny Klímové, v níž po nutném uvedení do tématu, a to včetně přehledného shrnutí fenoménů, které se s tvorbou – nejen – v undergroundu pojily a platí pro veškerou samizdatovou literaturu. Poté se Klímová zaobírá jednotlivými autorkami z hlediska jejich tvorby, snaží se hledat jakési jednotící prvky, jako třeba erotika, výtvarné aspekty, ale i třeba alkoho. Není to však násilné nasazování na nějaké mustry. Ostatně, píše také, že přístup editorů je "spjatý s pojmem ženská perspektiva, kterým se rozumí psaní z pozice ženy-matky, ženy-milenky, ženy-umělkyně apod. Z této pozice ženy referují o světě, který se nějak vyjevuje, a to už je autonomní umělecká výpověď." A můžeme z její eseje ještě ocitovat slova Martina Machovce: "...existuje také vesmír nahlížený ženami, a ten je jiný než vesmír mužů. A co je možno a dovoleno v jejich způsobu nahlížení, není možno nám – a snad to platí i naopak." Zdá se to být samozřejmé, ovšem – opět odkazujeme na Klímové esej – dosavadní antologie, studie či konferenční sborníky z oblasti undergroundové poezie výrazně preferovaly muže, žen tam bylo opravdu poskrovnu, pokud vůbec. Bohužel, ale je to tak.

A právě napravení této nespravedlnosti to je také jedním z velkých plusů antologie s krásným a asociativním názvem Žena kůže tíseň zlost.