Projděte se po Minas Tirith!

Není to přitom nic nového, každý si jistě vybaví různé dobrodružné knihy, například verneovky, které byly na předsádce doplněny schematickou mapkou území, o němž je v knize pojednáváno – například Tajuplného ostrova. Jistě si též vybavíte, jak jste se k mapce vraceli a sledovali, na kterém místě se zrovna hrdinové fyzicky nacházejí, jaká úskalí, která jim nastražila příroda a geografie, musí překonávat.

Nepřekvapí tedy, že podobné mapy najdeme i v souvislosti s příhodami Hobitů, elfů, trpaslíků a všech těch postav, které Tolkienovy romány zaplňují, samozřejmě i těch špatných, tedy zlobrů, skřetů a podobné havěti. Vždy to ale bylo jen v souvislosti s jednou konkrétní knihou, kdy otištěné mapky vycházely z původních Tolkienových náčrtů. Ale pozor, neříká se tím, že by neexistovaly i pokusy pojmout Tolkienovo universum ve větším měřítku, velkoryseji – tedy, přijít se souborem map této říše plné fantazie. Okamžitě je ovšem třeba dodat, že žádný z těchto pokusů se nemůže rovnat Atlasu Středozemě, jak jej s mimořádnou péčí sestavila americká kartografka Karen Wynn Fonstadová, která jej vydala v roce 1981 a její pečlivá práce se setkala s velice pozitivním přijetím jak u čtenářů, tak u odborníků na Tolkiena – a to je co říct!

O tom, jaká to asi byla náročná práce, nepřímo vypovídá Tolkienův dopis z roku 1954, v němž přiznává: "Moudře jsem začal mapou a celý příběh jsem pak psal tak, aby do ní zapadal, až puntičkářsky jsem bral ohled i na vzdálenosti. Opačný postup způsobuje pouze zmatek a nemožná řešení. V každém případě skládat mapu až z příběhu je úmorná práce." Naštěstí se Fonstadová těchto úskalí nezalekla, však také měla pro celý úkol odborné předpoklady. A výsledek? Vpravdě úžasný!

Fonstadová nejen že nakreslila různě podrobné mapy, od celkových, přehledných, až po místa jednotlivých dějů, bitev, ba dokonce i plánky měst a konkrétních budov, jako třeba Minas Tirith, tedy nejen města, ale i paláce a strážní Bílé věže. Důležité je, že k práci přistupovala, jako kdyby se jednalo o skutečná území, drží se tedy pravidel kartografické práce a požadavků na skutečný atlas. A bere dokonce v potaz geologické podmínky, kdy se nechala inspirovat skutečnou pozemskou geografií a geologií.

Mapy jsou uspořádány chronologicky, od prvního až po třetí věk a vycházejí z Hobita, Pána prstenů a Silmarillionu. Krásně vypravená kniha – úžasné ilustrace Stéphane Arsona celkový dojem jen podtrhují – je doplněna mapami podnebí, rostlinstva, obyvatelstva a rozličných jazyků a jejich vývoje, nechybí obsáhlý dodatek s tabulkami vzdáleností, rozloh vodních ploch a politických útvarů, délkou řek, můžete si vyhledat, ke které stránce Tolkienových knih se ta či ona mapa vztahuje. Samozřejmostí je obsáhlá bibliografie, rejstřík místních jmen. Popravdě, obdobně velkoryse pojatý tlas nemáme vždy ani u skutečných oblastí. Je to sice "jen" pohádka. Ovšem, pohádka krásná!

Josef Rauvolf