Ilaria Tuti (* 1976) žije na italském hornatém severu, ve Furlánsku. Jako malá chtěla být fotografka, ale vystudovala ekonomii. Miluje moře, ale žije v horách. Jejím velkým vzorem je italský mistr hororů a thrillerů Donato Carrisi, který se o ní vyjádřil jako o zářivém a nevídaném talentu. V roce 2014 získala Premio...
Průkopnické dílo italského psychoanalytika rozebírá paranoii nejen jako klinickou kategorii, ale především jako poruchu, kterou je možné se kolektivně nakazit a jež se pak stává sociálním a kulturním fenoménem s dalekosáhlými ničivými důsledky.
Za podmanivým názvem knihy Dřevěné oči se skrývá deset esejů, které Carlo Ginzburg publikoval na přelomu druhého a třetího tisíciletí. Jejich společným jmenovatelem jsou dějiny umění, literární teorie a sémantika.
Co si člověk z fotbalu nejspíš zapamatuje? Výjimečný technický kousek, sportovní výkony typické pro svou dobu, nebo takové, které vyvrátily všechny předpovědi, vynálezy, jež fotbal navždy změnily...
Svazek z pera Umberta Eca zahrnuje dvě autorovy práce: Migrace a nesnášenlivost a Věčný fašismus. V první z uvedených prací najdeme část Ecovy přednášky přednesené v rámci sympozia uspořádaného ve Valencii na téma perspektivy třetího tisíciletí.
Luigi Zoja se ve své knize Dějiny arogance zabývá psychologií vývoje a jeho
limity počínaje starověkem, vlivem náboženství a mýtů v této
oblasti na současnost a důsledky, které jsou patrné až do dnešních dnů.
Autor zpracovává zrození legendárního motivu posledního císaře jako apokalyptické figury spojované s koncem světa a druhým příchodem Krista a Posledním soudem.
Jeden z nejvýznamnějších představitelů československého exilu po roce 1968 vypráví italskému novináři o složitém politickém zákulisí a podrobnostech, jejichž význam se ukazuje teprve v souvislostech.
Jeruzalém je pro poutníky z celého světa svatým
městem už po dva tisíce let a věřící tří nejvýznamnějších
monoteistických náboženství – judaismu, křesťanství
a islámu .
Soubor šestnácti nedávno vzniklých esejistických textů známého spisovatele a badatele nese název prvního z nich, věnovaného mimořádně aktuálnímu tématu: potřebě určité společnosti mít svého nepřítele a utvořit si jeho obraz.
Stručný přehled estetiky byl napsán v roce 1912 ve formě čtyř přednášek, které měly pomoci zorientovat se v hlavních estetických otázkách posluchačům Riceovy univerzity v texaském Houstonu, na jejíž slavnostní otevření byl Croce pozván.