Jamek, Václav

Pětice próz, již přináší tento svazek jeho Spisů, vyšla v roce 1852. Nerval v těchto souborech vesměs realizoval zvláštní asambláže textů různého data, zároveň heterogenní i podivuhodně jednotné svou hlubinnou tematikou.

Moje tělo a já z r. 1925 je kniha prvního bilancování. Crevel ji psal v době, kdy se načas vzdálil surrealistům a přidal se ke končícímu hnutí dada, podnětem k ní byla potřeba nové rovnováhy. Je přímočarým zamyšlením nad vlastním životem.

Básníci zahrnutí v této antologii se v mnoha ohledech pohybují na okraji. Zcela vědomě nebo i proti své vůli stojí stranou společnosti, někteří z nich i stranou vlastního života. Smrt je dostihuje záhy, zvaná i nezvaná.

Předkládaný román je dílo v několika ohledech jedinečné: po formální stránce je jakousi lehce ironickou syntézou dekadentní prózy Miloszovy doby a libertinského románu 18. století, kdy se odehrává příběh jeho hrdiny.

Perecův román kombinuje dva zdánlivě nesouvisející texty: autobiografické vyprávění o životě malého chlapce za nacistické okupace a popis fiktivního ostrova poblíž Ohňové země.

Guy Roland je muž, který ztratil paměť a snaží se rekonstruovat vlastní minulost. Jako bývalý soukromý detektiv využívá postupů policejního pátrání a z dokumentů, fotografií, adres, rozhovorů skládá po střípcích historii jednoho života.

Předkládaný výbor přináší jednak filozoficky fundované úvahy o místě básnického slova v dnešním kulturním kontextu, jednak brilantní charakteristiky básníků a výtvarných umělců

Reprezentativní výbor z poezie originálního francouzského autora. Překladatel V. Jamek obdržel za tuto knihu cenu J. Jungmanna za nejlepší překlad roku 2000.