Věra Linhartová patří mezi
nejvýznamnější autory druhé poloviny dvacátého století. Po studiích dějin umění
a estetiky pracovala v Alšově jihočeské galerii. Od roku 1968 žije v Paříži.
Vystudovala zde japanistiku, naučila se čínsky, dlouhá léta pracovala v muzeu
orientálních umění Guimet. Do francouzštiny přeložila a komentáři opatřila
japonské texty o malířství od 9. do 19. století (Na bílém podkladě, Gallimard
1996) či texty japonského zenového mnicha ze 13. století Dōgena (Přítomnost ve
světě, Gallimard 1999). V sedmdesátých letech publikovala monografii o Josefu
Šímovi (Brusel 1974) a Antoni Tàpiésovi (Stuttgart 1973), roku 1987 v Paříži
Dada a surrealismus v Japonsku. Za soubor studií a esejů z let 1962–2002 o
českém a evropském moderním výtvarném umění a literatuře a o japonském umění,
myšlení a kultuře, nazvaný Soustředné kruhy (Torst 2010), obdržela Cenu F. X.
Šaldy.
Věra Linhartová patří mezi
nejvýznamnější autory druhé poloviny dvacátého století. Po studiích dějin umění
a estetiky pracovala v Alšově jihočeské galerii. Od roku 1968 žije v Paříži.
Vystudovala zde japanistiku, naučila se čínsky, dlouhá léta pracovala v muzeu
orientálních umění Guimet. Do francouzštiny přeložila
... 
