Libor Dvořák

Nový překlad románu, který se řadí k nejznámějším dílům ruské literatury.

Rozsáhlá historická freska Říše musí zemřít popisuje politický a kulturní vývoj v Rusku během prvních sedmnácti let 20. století, tedy v době klíčové pro osudy této země a s ní i celého světa.

Za svobodu ostatních držel hladovku 145 dní, ve vězení tajně sepsal deník.

Mark Polevoj, dnes žijící v Praze, se ve svých povídkách vrací do rodné Oděsy a vykresluje příběhy, které se mohly odehrát pouze tam.

Moskva 2042 je satirická románová parodie, jejíž místy až mrazivý děj se odehrává v budoucnosti, v potrhle marxistickém světě, ve kterém ovšem za proroky nejsou považováni jen Lenin a Marx, ale i Ježíš.

Hlavní hrdinka románu devadesátiletá Taťána Alexejevna se v marném zápase s Alzheimerovou chorobou pokouší převyprávět otřesný příběh svého života.

Mezi námi žijí Jiní, vyvolená kasta stoupenců sil Světla a Tmy. Legenda vypráví o dávných časech, kdy jejich armády sváděly nelítostný a nebezpečně vyrovnaný boj.

Tuto knihu tvoří eseje ruského politologa a historika Sergeje Medveděva, které autor napsal v letech 2014–2017 .

Autor v knize popisuje málo známé jevy sovětského života za druhé světové války: bezohledné užívání taktiky vypálené země, úmyslné provokování nacistických represí proti civilistům a vnitřních bratrovražedných konfliktů nebo ničení vlastních vesnic

Bulgakovovo vrcholné a poslední dílo, které autorovi právem získalo světovou proslulost. V Bulgakovově groteskním mnohavrstevném mystériu se rozvíjí a prolíná více rovin: je stejně tak fantaskním a symbolickým obrazem doby jako realistickým vylíčením dusné atmosféry Moskvy 20. a 30. let.

Příběh zbytečného člověka – takový je v základních rysech nejslavnější, světoznámý román Ivana Gončarova, který přináší velkolepé panorama života ruské společnosti uprostřed 19. století.

Zázračná mast, strom uprostřed místnosti, cirkusová břichomluvkyně… ale i válečný nedostatek, Stalinovy pomníky a mizení lidí ve věznicích tajné policie – to je Gruzie v textech Jeleny Bočorišvili.

Zázračná mast, strom uprostřed místnosti, cirkusová břichomluvkyně... ale i válečný nedostatek, Stalinovy pomníky a mizení lidí ve věznicích tajné policie - to je Gruzie v textech Jeleny Bočorišvili. Ty se vyznačují šíří postav a dějů.

Jeden z nejslavnějších románů světového písemnictví vyšel poprvé roku 1880.

Nový překlad Vojny a míru, věhlasného dílo Lva Nikolajeviče Tolstého, předává čtenářům cosi, co dodnes neztratilo na aktuálnosti a zajímavosti.

Uvedením Posledních svědků završuje nakladatel vydání pěti svazků nositelky Nobelovy ceny Světlany Alexijevičové, které autorka považuje za své kompletní knižní dílo.

Druhá kniha Gurama Odišarii je logickým pokračováním románu Prezidentův kocour. Odhaluje veškeré děsivé reálie šílené a dnes již téměř zapomenuté války, která se v Abcházii před více než pětadvaceti lety odehrála.

Autor, jenž vyrostl v rodině sovětského diplomata Vladimira Ivanoviče Jerofejeva a část dětství strávil ve frankofonním prostředí, v knize obsáhl to nejhorší, co se k tématu dá napsat.

Během druhé světové války bojoval v řadách Rudé armády přibližně milión žen, jejichž role a zkušenosti zůstaly prakticky neznámé. A právě o nich vypovídá knižní prvotinou pozdější laureátky Nobelovy ceny Válka nemá ženskou tvář.

Výbor ze čtenářsky oblíbených Gogolových povídek, které patří k tomu nejlepšímu z klasické ruské literatury.