První skutečný a skryté významy odkrývající překlad Pohádky od Johanna Wolfganga Goetha v českém jazyce, díla, které mnohé ovlivnilo, ale málokdo mu plně porozuměl.
Louis Kahn (1901–74) je vedle Le Corbusiera a Miese van der Roheho jedním z nejproslulejších architektů modernismu, kteří nejvíc ovlivnili následující generace.
Kniha vycházející pod názvem Láska, smrt a vzkříšení obsahuje tři novely německého spisovatele Patricka Rotha (nar. 1953), který je u nás znám prvním vydáním románu Corpus Christi (1998) a později z vydání objemného svazku Východ slunce.
Ústředními texty posmrtně vydané knihy Campo Santo W. G. Sebalda (1944–2001) jsou čtyři fragmenty z připravované obsáhlé, ale už pak nikdy nevydané prózy o Korsice.
Literarizovaná biografie s autobiografickými prvky rakouského autora a nositele Büchnerovy ceny Josefa Winklera s názvem Knížka chovance Jeana Geneta je poutavým vyprávěním o životě známého zloděje a spisovatele Jeana Geneta.
Záznamy snů německého filozofa, muzikologa, sociologa a estetika Theodora W. Adorna (1903-1969) jsou často bizarní, někdy dokonce komické, odhalují jeho surreálné i erotické představy, ale i motivy z rodinného prostředí.
Dobrodružství dvou nerozlučných přátel, tlustého vypelichaného kocoura Mauricia a revmatického škarohlída havrana Jakuba, kteří se odhodlaně pustí do křížku s černokněžníkem Škodolibem a jeho tetičkou Tyranií.
Po románech Jakob von Gunten, Sourozenci Tannerovi a Pomocník z počátku 20. století napsal Robert Walser (1878–1956) ještě dva romány, jejichž rukopisy jsou dnes nezvěstné, a konečně v roce 1925 svůj poslední román Loupežník.
Patrick Roth vypráví neuvěřitelný příběh Josefa z Nazaretu jako zoufajícího si člověka, líčí jeho hlubokou víru a neposlušnost vůči Bohu. Román zároveň pátrá po možnosti nového počátku.
V románě Kamenné srdce vystupuje „vzdělaný zaháleč“ Walter Eggers, kterému se sice líbí paní domácí s plně vyvinutým poprsím, takže s ní spí, ale jen proto, aby z ní vydobyl vzácné zděděné knihy.
Když se psaní stane osudem, jde osobní život stranou. Spisovatelé Gottfried Keller, Johann Peter Hebel, Eduard Mörike, Jean-Jacques Rousseau, Robert Walser a malíř Jan Peter Tripp byli outsideři a osamělci stojící stranou dění, možná i ztroskotanci.
Autorka Semadeni přibližuje existenci dvou lidí, kteří si vzájemně pomáhají žít: každodenní přátelské, občas logice odporující soužití, pod jehož povrchem číhá stále patrné lidské drama.
Zápisky jsou psány literárně filozofickou formou a překračují žánry traktátů, krátkých próz a básní, zdaleka nejsou svou povahou pouhými aforismy, nýbrž je lze číst jako partituru díla uzavřené struktury.
Po řadě vydaných próz z 50. a 60. let, které měly Arno Schmidta (1914–1979) představit českému čtenáři již v poněkud vyzrálejší podobě, přicházejí další texty z počátku 60. let.
Kratší román německého spisovatele Arno Schmidta (1914–1979) líčí ve stylu „fotografického alba“ erotický prožitek ich-vypravěče během krátké dovolené u jezera Dümmer v Dolním Sasku.
Hohlovy texty Zápisky aneb O neunáhleném smíření, napsané v letech 1934–1936 jsou jeho nejhlubším a také nejuznávanějším dílem, vyznačující se místy až radikálním modernismem.
Hlavní hrdina Jiřík, alter ego autora, vyrůstá v Praze padesátých a sedmdesátých let v domácnosti, které vládnou ženy. V příběhu hraje velkou roli nejen politika a osud Jiříkovy židovské rodiny, ale i jeho bouřlivé dospívání.
Prozaická prvotina německého autora známého
svými originálními texty, jež kombinují literární fikci
s biografickými, cestopisnými a deníkovými zápisky
a fotografickou dokumentací.
