Patrick Roth vypráví neuvěřitelný příběh Josefa z Nazaretu jako zoufajícího si člověka, líčí jeho hlubokou víru a neposlušnost vůči Bohu. Román zároveň pátrá po možnosti nového počátku.
V románě Kamenné srdce vystupuje „vzdělaný zaháleč“ Walter Eggers, kterému se sice líbí paní domácí s plně vyvinutým poprsím, takže s ní spí, ale jen proto, aby z ní vydobyl vzácné zděděné knihy.
Když se psaní stane osudem, jde osobní život stranou. Spisovatelé Gottfried Keller, Johann Peter Hebel, Eduard Mörike, Jean-Jacques Rousseau, Robert Walser a malíř Jan Peter Tripp byli outsideři a osamělci stojící stranou dění, možná i ztroskotanci.
Autorka Semadeni přibližuje existenci dvou lidí, kteří si vzájemně pomáhají žít: každodenní přátelské, občas logice odporující soužití, pod jehož povrchem číhá stále patrné lidské drama.
Zápisky jsou psány literárně filozofickou formou a překračují žánry traktátů, krátkých próz a básní, zdaleka nejsou svou povahou pouhými aforismy, nýbrž je lze číst jako partituru díla uzavřené struktury.
Po řadě vydaných próz z 50. a 60. let, které měly Arno Schmidta (1914–1979) představit českému čtenáři již v poněkud vyzrálejší podobě, přicházejí další texty z počátku 60. let.
Kratší román německého spisovatele Arno Schmidta (1914–1979) líčí ve stylu „fotografického alba“ erotický prožitek ich-vypravěče během krátké dovolené u jezera Dümmer v Dolním Sasku.
Hohlovy texty Zápisky aneb O neunáhleném smíření, napsané v letech 1934–1936 jsou jeho nejhlubším a také nejuznávanějším dílem, vyznačující se místy až radikálním modernismem.
Hlavní hrdina Jiřík, alter ego autora, vyrůstá v Praze padesátých a sedmdesátých let v domácnosti, které vládnou ženy. V příběhu hraje velkou roli nejen politika a osud Jiříkovy židovské rodiny, ale i jeho bouřlivé dospívání.
Prozaická prvotina německého autora známého
svými originálními texty, jež kombinují literární fikci
s biografickými, cestopisnými a deníkovými zápisky
a fotografickou dokumentací.
Svůj slavný manifest napsal autor zkraje roku 1918. Dada manifestů vznikla celá řada, ale Sernerův byl první a evidentně inspirací pro všechny následující.
Curyšský nakladatel a novinář Carl Seelig v posledních letech pobytu R. Walsera v léčebném ústavu spisovatele pravidelně navštěvoval a finančně podporoval. Za společných vycházek po okolí zaznamenával rozhovory, které spolu vedli.
Originálním způsobem přepsaný román století, o němž se právem soudilo, že jej nelze adaptovat. V žádném případě nemá v úmyslu nahrazovat předlohu, umožňuje ale čtenářům, aby si jej pro sebe nově objevili.
Během svého téměř desetiletého přátelství s Thomasem Bernhardem se obchodník s realitami Karl Ignaz Hennetmair (*1920) rozhodl zaznamenávat rozhovory a události Bernhardova života formou deníkových zápisů.
Dílo ještě v 90. letech u nás téměř neznámého Švýcara Roberta Walsera (1878–1956), považovaného za jednoho z nejvýznamnějších autorů německy psané literatury 20. století.
Ve Vídni se roku 1910 odvíjí příběh šachového velmistra Carla Haffnera, vyzyvatele mistra světa, Němce Emanuela Laskera. Románová fikce se opírá o skutečný osud Rakušana Carla Schlechtera.
Koncepty ke třetímu deníku vznikaly od jara 1982 v New Yorku, kde MF v té době žil se svou o mnoho mladší americkou družkou ( Lynn z jeho povídky Montauk).
Sled postřehů a vzpomínek vyvolaných poutí po východoanglickém pobřeží počátkem devadesátých let minulého století se v podání známého německého prozaika postupně rozrůstá v úchvatné předivo úvah na téma pomíjivosti, zániku a dlouhého stínu minulosti.
