Miroslav Petříček je filozof, přednášející na Filozofické fakultě
Univerzity Karlovy, a profesor oboru Filmové,
televizní a fotografické umění a nová
média na Akademii múzických umění v Praze.
Odborně se věnuje současné filozofii.
Filozofické texty mimo jiné překládá z francouzštiny
a němčiny. Jeho publikační činnost...
Soubor článků k Hegelově dialektické metodě (H. F. Fulda, D. Henrich, H. G. Gadamer, W. Wieland). Sestavili a předmluvu napsali J. Karásek a J. Chotaš.
Autor se ve třetím a závěrečném dílu znovu vrací k aporiím časové zkušenosti, ke sporu mezi Aristotelem a Augustinem, a odtud postupuje až k Heideggerovi, na kterého navazuje svým pokusem o hermeneutiku historického vědomí.
Soubor článků k vývoji této teorie ve Fichtových spisech (D. Henrich, J.-P. Mittmann, U. Pothast, J. Stolzenberg, H.-P. Falk, E. Dũsingová, J. G. Fichte). Sestavili a předmluvu napsali J. Karásek a J. Chotaš.
Výbor ze Sartrových kratších textů. Pojítkem všech tří textů je Sartrova představa o vědomí, jež je samo sobě plně přístupné a nemůže si před sebou nic zastírat.
Monografie Jiřího Davida (1956), vedoucího ateliéru konceptuální a intermediální tvorby pražské VŠUP, představuje autorovy důležité fotografické soubory. Kniha je vydána k výstavě Jiřího Davida v Domě umění města Brno, 6.4.-21.5.2006.
Kniha rozhovorů s Jacquesem Derridou a Jürgenem Habermasem vznikla bezprostředně po teroristickém útoku na Twin Towers 11. září 2001. Derrida i Habermas analyzují problém současného terorismu v rámci reflexe "osvícenského projektu" moderního světa.
Kniha francouzského sémiotika R. Barthese je pozoruhodný text o fotografii, v němž překračuje sémiotická východiska svých starších textů a fenomén fotografie se mu stává podnětem nejen k proměně metodologie, ale i k hlubšímu filozofickému zamyšlení.
Chůze je v této novele o dvou mužích, vydávajících se každé pondělí a středu na procházku a vzpomínajících na přítele, který se pomátl, symbolickým vyjádřením pohybu života.
Soubor povídek Thomase Bernharda nastoluje všechna ústřední témata a postupy autorovy tvorby: problém viny a trestu, institucionální moci a osudu jedince, tradice moderního myšlení i jeho sebedestrukce.
Takřka encyklopedické dílo Niklase Luhmanna (1927–1998), jenž patří k nejvýznamnějším a nejoriginálnějším německým myslitelům, je věnováno nejen sociologické teorii, nýbrž zasahuje i do filozofie.
Wittgensteinův synovec patří k pozdním autobiografickým pracím rakouského autora. Dotýká se v něm osudu svého přítele Paula, synovce slavného filozofa.
Hegelova „Logika jako věda“ je spis, který má vyložit nikoli abstraktní, nýbrž reálné struktury světa v jejich vnitřní zákonitosti, jak ji odhaluje jejich racionální vývoj. Je tedy pokusem pochopit svět v jeho vnitřní dynamice.